Nathaniel Plimer

Život Nateahela Plimera

Nathaniel Plimer byl angielský malíř miniaturních portrétů, jehož životní cesta se vyhnula původnímu profesnímu zaměření. Narodil se v roce 1757 ve Wellingtonu v hrabství Shropshire v Anglii a vstoupil do světa definovaného mechanickou precizností. Byl synem hodináře jménem Nathaniel a jeho manželky Mary Elizabeth, známé také jako Eliza. Toto domácí prostředí mu poskytlo základy technické disciplíny, které později podpořily jeho jemnou ruku při tvorbě portrétů.

Raná léta Plimerova života byla poznamenána odklonem od rodinného řemesla. Stejně jako jeho bratr Andrew, byl původně přijat jako çınovník u hodináře. Tato raná výchova v oblasti složitého mechanismu malých, detailních předmětů se stala významným předchůdcem jeho pozdější kariéry. Preciznost vyžadovaná k sestavování hodineřských mechanismů našla nový vyjádřetelný rozměr ve chvíli, kdy se malíř obrátil k mikroskopickému měřítku miniaturního portrétu.

Rané roky, rodina a vzdělání

Nathaniel Plimer se narodil ve Wellingtonu v Shropshire, v rodině hodináře jménem Nathaniel a jeho manželky Mary Elizabeth. Jeho raná léta byla neoddělitelně spjata s precizností, kterou vyžadoval otcovský řemeslo. Původně se předpokládalo, že bude následovat rodinnou tradici, a tak si spolu se svým bratrem Andrewem začal připravovat cestu jako učedník hodináře. Osud však měl pro oba bratry jiné plány; rigidní mantinely dílny se pro ně staly příliš stísnivými. V náhlém vzdoru proti domácí povinnosti oba utekli a strávili více než dva roky touláním se po Walesu a západním pohledí Anglie v doprovodu cikánské skupiny.

Toto období neustálého putování nakonec ustoupilo cestě k uspořádanějšímu oboru umění v Londýně. Než se Plimer skutečně ugruntal jako malíř, sloužil jako komorník u emaillisty Henryho Bonea. Tento blízký kontakt s řemeslem se pro něj stal zásadním zvratem; nakonec se stal u Bone učedníkem, kde získal jemné technické dovednosti nezbytné pro práci s emaillí. Právě tato pevná základy v precizní a detailní práci později definovaly jeho unikátní přístup k tvorbě miniaturních portrétů.

Poslední fáze jeho formálního vzdělání jej však vedla od mechanické přesnosti emaillování směrem k plynulé eleganci kresby. Společně s bratrem Andrewem se dostal do studia Richarda Coswaye, kde oba studovali umění kresby. Tato výchova mu poskytla nezbytnou vyvlečenost a cit, které byly klíčové pro jeho budoucí kariéru věnovanou zachycování podob tehdejších osobností na miniaturní, až neuvěřitelně jemné plátno.

Působení v Londýně a Edinburgh

Poté, co se v roce 1781 usadili v Londýně, Nathaniel Plimer si vybudoval pevné místo v konkurenčním prostředí tehdejší anglické metropole. Jeho profesní status byl definován dlouhodobým vztahem s Královskou akademií, kde vystavoval své dílo od roku 1787 až do roku 1815. Během tohoto období předložil Akademii dvacetšest děl, čímž významně přispěl k neustálému rozkvětu žánru miniaturního portrétu na konci eighteenthého a na počátku devatenáctého století.

Ačkoliv bylo jeho sídlo převážně kotvilo v Londýně, jeho život nebyl poznamenán pouze statickou existencí, ale i geografickými přesuny. Mezi lety 1804 a 1814 strávil přibližně deset let životem v Edinburghu ve Skotsku. Toto období strávené na severu představovalo odklon od jeho obvyklého prostředí, než se v posledních letech svého života definitivně vrátil do Londýna.

Klíčová díla a portrétní malba

Plimerova reputace stojí převážně na jeho schopnosti zachytit podobnost v intimním měřítku miniatury. Jeho technická preciznost byla nejvýrazněji patrná v práci se světlem a stínem; využíval jemnou techniku pointillismu neboli kropkování k definování kontur tváře a nanášel jednotlivé tečky barvy, aby vykreslil spodní řasy. Tento meticulózní přístup mu umožnil dosáhnout pocitu přítomnosti i na tak mikroskopickém měřítku. Jeho Portrait of a Man, datovaný kolem roku 1795, demonstruje tuto kontrolovanou aplikaci pigmentu pro vytvoření hloubky a charakteru.

Umělec pracoval také rozsáhle s kostí slonoviny, médiem, které vyžadovalo nejen trpělivost, ale i neochvějně steady ruku. Jedním z takových děl je portrétní miniatura starší dámy, o které se předpokládá, že jde o Lady Elizabeth Drummond, vytvořená kolem roku 1786. Tento kus, měřící 57 mm na výšku a 44 mm na šířku, je dokonalým příkladem měřítka, v němž Plimer působil. Takové drobné objekty vyžadovaly specifický druh soustředění, který proměňoval prosté podobenství v soukromý, hmatatelný předmět vzpomínek.