Michail Scotti

Raný život, rodina a vzdělání

Michail Scotti se narodil v rodině malířů, kde umění bylo hluboko zakotněno v jeho identitě. Jeho otec, Ivan Karlovič Scotti, pracoval jako dekorativní malíř a do Ruska byl přivítán z severní Itálie. Tato silná vazba na jeho italské kořeny zásadně formovala rané prostředí domácnosti, v němž vyrůstal. Po úmrtí otce byl Michail adoptován a vychován historickým malířem Alexejem Jegorovem. Tento zásadní přechod z biologické rodiny do péče mentora definoval jeho formativní roky a ukszrtil jeho umělecký cit.

Jeho vzdělávací cesta začala v katolické škole Saint Catherine, kde absolvoval základní školu. Odtud se jeho cesta ubírala směrem k Impériální akademii umění. Na Akademii trávil čas jako posluchač přednášek, čímž si osvojoval technické nároky tohoto řemesla. Jeho ruka již v raném věku vykazovala mimořádný talent v kresbě; za svou schopnost kreslit z živého modelu byl oceněn stříbrnou medailí. Do roku 1835 pak dokončil své formální vzdělání a vystudoval jej s prestižní zlatou medailí.

Kariéra v Rusku a Itálii

Po dokončení formálního výcviku strávil Michail Scotti čas na panství Šepelevových nedaleko Ardatova. Zde jeho dny vyplňovalo poskytování lekcí kresby a malování ikon. Toto období tiché, soustředěné práce předcházelo jeho odchodu na jih. Cestou přes Německo se vydal směrem k Itálii, doprovázen hrabem Pavlem Kutaisovem. V Itálii zůstal až do roku 1844, kde se neustále nasával světlo a tvary tamního regionu.

Jeho tvorba ho opět vrátila k náboženským tématům, tentokrát v zcela odlišných prostředích. V roce 1844 namaloval ikony pro ruskokatolickou kapli nacházející se v ambasádě v Istanbulu. Do roku 1845 se pak věnoval vytvoření série ikon pro katedrálu Spasitele v Nižním Novgorodě. Tyto náboženské zakázky přispěly k jeho uznání a on byl nakonec zasloužen titulem akademika.

Pedagogická činnost a náboženské dílo

V Moskvě Michail Scotti obsadil prestižní místo učitele a inspektora v Moskevské škole malířství, sochařství a architektury, čímž nastoupil na místo, které před ním zastával Fyodor Zavyalov. Svou energii věnoval vedení nové generace malířů, kteří v jeho rukou hledali cestu k mistrovství. Mezi ty, kteří se pod jeho vedením učili, patřili Konstantin Makovsky, Nikolai Nevrev, Vasily Perov i Sergei Gribkov. S trpělivostí mistra sledoval jejich práci a předával jim technické základy, které sam vychytal během svého vlastního studia.

Jeho štětec se však často obracel k tomu, co je posvátné. Během tohoto období pokračoval v tvorbě liczné náboženské díla, která nesla hluboký duchovní náboj. V Saint Imperiátorském Petrogradu se pod vedením Konstantina Thona podílel na zdobení kostela Zvěstování. Jeho ruce se tak neustále pohybovaly mezi tichými nároky učitelské třídy a disciplinovanými, rytmickými požadavky církevního malířství.

Cesty a poslední roky života

V roce 1857 se jeho cestování přesunulo za hranice států. Trávil čas v Itálii, Španělsku a Francouzsku, procházel těmito kraji podobně, jako tomu bylo v jeho mladistvých letech. Tyto mise byly nedílnou součástí života zasvěceného neustálému pozorování světla a tvarů evropského kontinentu.

Jeho francouzské období našlo svůj konec v Paříži. V roce 1861 ho nezvratně odnesla náhlá, krátká nemoc. Byl pohřben na hřbitově Montmartre, čímž ukončil svůj tichý život malíře, který se pohyboval mezi ruskými akademiemi a evropskými ateliéry.