Mathias Goeritz

Raný život a vzdělání

Příběh umělce, kterým byl Mathias Goeritz, začal 4. dubna 1915 v Danzigu, v tehdejším Nětecku (dnes Gdańsk v Polsku). Jeho raná léta byla neodmyslitelně spjata s Berlínem, kde formovalo jeho intelektuální i umělecké základy. Již od roku 1934 se věnoval studiu filozofie a narativní historie umění na Friedrich-Wilhelm-Universität (Humboldtova univerzita v Berlíně), což mu poskytlo hluboký teoretický rámec pro jeho pozdější tvorbu. Tento akademický základ vyústil v roce 1940 v získání doktorátu z dějin umění, jehož námětem byla dissertace o Ferdinandu von Rayskim.

Vedle teoretického vzdělání prošel Goeritz i intenzivním výcvikem v oblasti čistě výtvarné tvorby. Na škole Kunstgewerbe- und Handwerkerschule v Berlíně-Charlottenbergu se učil kresbě pod vedením mistrů Maxe Kausa a Hanse Orlowského. Tato kombinace hlubokého filozofického uvažování a precizního řemesla položila základy pro jeho unikátní styl, který později propojil svět abstrakce s hlubokým lidským prožitkem.

Datum narození: 4. dubna 1915, Danzig, Německo (nyní Gdańsk, Polsko)
Datum úmrtí: 4. srpna 1990, Mexico City
Původ: Německo-mexický

Rozvoj kariéry a umělecký styl

Mathias Goeritz prošel fascinujícím životním obdobím, které jeho umělecký projev neustále transformovalo. Jeho cesta vedla z německé Berlína, kde pracoval v prestižní Nationalgalerie pod vedením Paula Ortwina Rave, až k dalekým obzorům Afriky a Latinské Ameriky. Po odjezdu z Německa v roce 1941 se nejprve usadil v marockém Tetuanu, aby v roce 1942 našel svou životní partnerku, fotografku Marianne Gast, a následně zakotvil v španělské Granadě. První samostatnou výstavu měl možnost představit v Madridu v roce 1946, což byl лишь úvod k jeho velkému životnímu úspěchu, když se v roce 1949 rozhodl pro emigraci do Mexika.

V Mexiku se jeho vize střetla s genialitou architektury, což vyústilo v významnou spolupráci s architektem Luisem Barragánem. Společně vytvořili monumentální abstraktní sochy z vyztuženého betonu, jako jsou například El Animal del Pedregal či Torres de la Ciudad Satélite, které dodaly městskému prostoru zcela nový rozměr. Jeho umělecký styl byl hluboce ovlivněn expresionismem, který se projevoval skrze důraz na subjektivní prožitek a silný emocionální dopad vyjádřený prostřednictvím záměrně zkreslených a dynamických forem.

Významná díla a přínos

Významná díla a přínos
Mathias Goeritz zanechal po sobě bohatou stopu v podobě monumentálních sculptur, které rezonují s prostorem i duší. Mezi jeho nejvýraznější sochy patří El Eco v Experimentálním muzeu v Mexico City, romantické Los Amantes v hotelu Presidente v Acapulku, či duchovní reliéfy La Mano Divina a La Mano Codiciosa v kostele San Lorenzo v Mexico City.

Jeho největším přínosem však zůstává revoluční koncept „emocionální architektury“, který kladl důraz na emocionální a spirituální aspekty v návrhu budov, čímž posunul hranice mezi čistou formou a lidským prožitkem. Dílo tohoto umělce svou vizuální i konceptuální hloubkou zásadně ovlivnilo generace současných architektů, kteří v jeho vizi našli nový způsob, jak spojit umění s prostorem, ve kterém žijeme.

Uznání a odkaz

Mathias Goeritz byl v roce 1980 zaslouženě oceněn prestižní cenou Pritzker, což představuje zásadní uznání jeho mimořádného přínosu do světa architektury. Jeho odkaz však sahá mnohem hlouběji než jen k jednotlivým uměleckým dílům; skrze svůj koncept Emocionální architektury zásadně ovlivnil nejen teoretické, ale i praktické aspekty projektování budov. Jeho tvorba, která představuje inovativní syntézu umění, architektury a hlubokého emocionálního vyjádření, je i dnes předmětem studií a neustále si získává nové obdivovatele po celém světě.

Další informace

• Wikipedia: Mathias Goeritz - Wikipedia
• Tate: Mathias Goeritz 1915–1990 | Tate