mladost a vzdělání
Judith Jans Leyster, průkopnická malarka, přišla na svět v červenci 1609 v nizozemském Haarlemu. Jako osm 번째 dítě Jana Willemsze Leystera, původního tkalce, který později osud svého města změnil v pivovara, vyrůstala v prostředí plném pracovitosti. Ačkoliv nejsou podrobnosti o její odborné přípravě v historických záznamech zachovány, věří se, že své malířské řemeslo si osvojila pod vedením Francese Pietersze de Grebbera, váženého umělce s významnou dílnou v Haarlemu.
umělecká kariéra
Leysterina první známá signovaná díla, Serenade a
Jolly Topper, se vrací do roku 1629, kdy bylo umělkyni pouhých dvacet let. Její talent a odhodlání vyústily v milník roku 1633, kdy se stala členkou haarlemské gildy svatého Lukáše, čímž se zapsala do historie jako jedna z prvních žen, které byly součástí této prestižní organizace.
významná díla a spolupráce
Mezi nejvýraznější projevy její tvorby patří:
- její vlastní autoportrét (cca 1633), dnes uložený v National Gallery of Art ve Washingtonu, D.C., který mohl sloužit jako její slavnostní přednáška před guildou;
- dvě ilustrace v knize o tulipánech z roku 1áv43, které prokazují její neuvěřitelnou všestrannost;
- portrét z roku 1652 a zátiší z roku 1654, která byla objevena v soukromé sbírce až v 21. století a jsou důkazem její nesmrtelné zručnosti.
spolupráce s Janem Miense Molenaerem: V roce 1636 uzavřela Leyster manželství s Janem Miense Molenaerem, umělcem s ještě produktivnější tvorbou. Společně sdíleli dílnu v Haarlemu a společným životem založili rodinu se pěti dětmi.
odkaz a znovuobjevení
Navzdory vysokému uznání u svých současníků byla Leysterina tvorba po její smrti v roce 1660 z velké části zapomenuta. Teprve až rok 1893 byla její postava znovu objevena a vědci začali správně připisovat její díla její osobě. Dnes jsou její malby uznávány za zásadní příspěvek k éře nizozemského zlatého věku.
závěr
Průkopnická kariéra Judith Jans Leyster jako malířky v 17. století v Nizozemsku zanechala nezmazatelnou stopu v dějinách umění. Její znovuobjevení a uznání slouží jako svědectví o jejím trvalém talentu i o proměnlivém vnímání žen v rámci uměleckého světa.
Název muzea: National Gallery of Art, Washington, D.C.
