Venice

Rané život, rodina a formování talentu

William Gedney Bunce se narodil v roce 1840 v Hartfordu v Connecticut. Jako syn Jamese M. Bunce a Elizabeth Chester si v Hartfordu vybudoval pevné základy pro život, který byl neustálým pozorováním světla a tvarů krajiny. Již v roce 1856 začal podstupovat formální výuku u Juliusa Theodore Busch, malíře z Drážďďan, který si osídli v Hartfordu, a právě tato první zkušenost položila kameny pod jeho budoucí uměleckou dráhu.

Trénink, který Bunce absolvoval, byl vytrvalý a nesmírně soustředěný. Ještě před vypuknutím občanské války vyhledával vedení u krajináře William Hart. Tyto rané lekce zásadně pomohly vyostřit jeho vnímání přírodního světa. Později jeho ambice vedly až do New York City, kde na škole Cooper Union prohluboval své technické znalosti o výtvarném médiu.

Vojenská služba a raná kariéra

Léta americké občanské války vytrhla Bunce ze studií a zavdala ho do služby Unie. Strávil dva roky v 1. konnickém regimentu Connecticut, kde zažil bojové činy v údolí Shenandoah. Zranění nohy ho v roce 1863 nakonec přinutilo opustit armádu. Tato zranění mu zanechala trvalou bolestivou kulhavost, fyzický odkaz jeho času stráveného v vojenské službě.

Po propuštění se přestěhoval do města New York, aby se mohl plně věnovat svému výcviku. Na škole Cooper Union absolvoval kurzy, které mu pomohly zdokonalit jeho technické řemeslo. Během léta 1864 doprovodil krajináře William Hart na studijní cestu do Maine. Tyto rané roky byly věnovány nasávání světla a tvarů americké krajiny, než jeho pohled začal směřovat k evropskému kontinentu.

Do roku 1867 již opustil americké břehy, aby studoval v zahraničí. Tento krok znamenal začátek dlouhého období pozorování v berbagai městech, kdy se snažil o hlubší pochopení svého řemesla prostřednictvím přímého studia a neustálých cest.

Evropské cesty a ateliérový život

Po roce 1867 strávil Bunce více než deset let putováním mezi evropskými metropolemi. Jeho čas byl rozprostřen mezi Londýn, Řím a Paříž. Právě v Paříži sdílel ateliér s Augustusem Saint-Gaudensem, přátelství, které mu trvalo do konce života. Toto období studia nebylo omezeno jediným stylem ani lokalitou, neboť umělec vyhledával odbornou píseň v několika různých zemích.

Jeho výchova jej vedla až do ateliérů nejrůznějších mistrů. V Düsseldorfu absolvoval soukromé lekce u Andrease Achenbacha. Cestoval také do Antverp, aby studoval pod vedením Paula Jeana Clayse. Tyto roky strávené na zahraničí mu umožnily pozorovat světlo a tvary kontinentu, než se nakonec rozhodl pro návrat do Spojených států.

Návrat do Ameriky a vénetská éra

V roce 1879, po dvanácti letech strávených v Evropě, se William Gedney Bunce vrátil do Spojených států. Usadili se v New Yorku, kde si zařídil své studio v budově Benedick Building na 80 East Washington Square. Toto období znamenalo zásadní obrat v jeho tvorbě, když se začal upevňovat v rámci americké umělecké scény. Již do roku 1880 jeho obrazy zachycující vénetské kanály začaly upoutávat pozornost díky svému nezaměnitelnému smyslu pro barvu a kompozici.

Světlo vénetské laguny se stalo neustálou přítomností v jeho díle. Většinu svého času trávil cestováním mezi Benátkou a Spojenými státy, což byl vzorec pohybu, který si udržoval až do vypuknutí první světové války. Jeho plátna z této éry často zachycovala klid hladiny a specifickou, éterickou atmosféru italského města. Stal se tak neodmyslitelně spjatým s tímto místem, že byl vnímán jako pevnou součást místní umělecké scény.

• Benátky, nadcházející noc
• Lodě na vénetské laguně
• Vénetská scéna s plachetnicemi

Patronáž a profesní uznání

Tichý rozmach jeho uměleckého uznání rostl neustále, jak se William Gedney Bunce pohyboval v uměleckých kruzích New Yorku i Evropy. V roce 1889, během svého pobytu v Biarritz, byl představen královně Viktorii, která si zakoupila jeden z jeho krajinářských obrazů. Tento setkání přineslo zásadní zlom v jeho povědomí; jeho jméno se začalo objevovat v nejvlivnějších kruzích, mezi nimiž byli Daniel Cottier či Stanford White, muži pohybující se ve stejných prostorách jako jeho tehdejší kolegové.

Jeho postavení v rámci americké umělecké společnosti bylo potvrzeno několika významnými institucionálními přijetími. V roce 1898 byl přijat do Americké akademie umění a literatury. Později, v roce 1907, byl zvolen plnohodnotným členem Národní akademie designu, po tom, co byl v roce 1902 zvolen jako její asociovaný člen. Tato členství odrážela bohatou kariéru, která našla svou pevinu mezi benátskými kanály a ateliéry New Yorku.

Pozdní roky a smrt

V roce 1908 opustil William Gedney Bunce rušný New York a vrátil se do svého rodného města Hartford. Usadil se v domě své sestry a švagra, kde si nechal postavit nové studio, aby mohl pokračovat ve své tvorbě. Tento prostor mu umožnil pokračovat v malování právě v tom městě, kde jeho životní cesta kdysi začala.

Jeho život však skončil náhle v roce 1916. Při přecházení ulice byl zasažen a způsobil mu smrt automobil, což byla jedna z prvních takových tragédií v Hartfordu. Sedm let po jeho odchodu byla v galerii Milch v New Yorku uspořána retrospektivní výstava jeho díla.