Giclée nebo plátěný tisk muzeální kvality s rychlou výrobou a flexibilními možnostmi povrchové úpravy. ( Koupit ručně malovaný obraz
Přepnout na digitální obraz)
Vyberte si z našich přednastavených velikostí, které odpovídají původním proporcím díla.
Můžete zadat vlastní rozměry tak, aby výtvor odpovídal konkrétnímu rámu nebo prostoru. Pokud zvolená velikost nebude odpovídat poměru stran původního obrazu, dílo buď ořížeme, nebo obraz rozšíříme pomocí zrcadlového efektu či jednobarevného okraje. Před zahájením výroby vám bude zaslán digitální náhled k schválení.
Mějte prosím na paměti, že náhled na obrazovce neodráží skutečné oříznutí nebo rozšíření. Pouze digitální náhled přesně zobrazí finální kompozici.
Ačkoliv jsou k dispozici i vlastní rozměry, pro zachování původních proporcí doporučujeme vybrat si rozměr z předdefinovaného seznamu.
Celosvětové doručení () do 2 týdnů namísto standardních 4/5 týdnů. (11 září)
Mae West's Face
Rozměry reprodukce
Salvador Dalí’s “Face of Mae West Which May Be Used as a Surrealist Apartment,” created around 1935, is not merely a portrait; it's an immersive experience, a meticulously constructed dreamscape rendered in gouache. This arresting image, now residing within the collection of the Art Institute of Chicago, immediately captivates with its audacious blend of celebrity and interior design. Dalí’s signature style—characterized by meticulous detail, unsettling juxtapositions, and a profound engagement with the subconscious—is on full display here. The painting isn't simply *of* Mae West; it *becomes* her, transforming her iconic visage into an elaborate, almost claustrophobic room brimming with symbolic elements.
The historical context is crucial to understanding this work. Dalí was deeply immersed in the Surrealist movement during this period, a reaction against the rationalism of the preceding era. Surrealists sought to unlock the power of dreams and the irrational, believing that art could reveal hidden truths about the human psyche. “Face of Mae West” perfectly embodies this philosophy, utilizing the actress’s image as a springboard for exploring themes of identity, desire, and the constructed nature of reality. The choice of Mae West herself—a celebrated performer known for her provocative persona and unapologetic sexuality—further amplifies these themes.
The painting’s composition is a marvel of optical illusion and spatial manipulation. Dalí masterfully employs perspective to create the impression that the viewer is stepping *into* the room, becoming part of the scene. The elements within—the velvet curtains acting as hair, the sofa forming lips, the fireplace mantle suggesting a nose—are not randomly placed; each contributes to the overall illusion and reinforces the portrait’s central theme. Dalí's meticulous technique is evident in every brushstroke, from the precise rendering of the furniture to the subtle shading that gives depth and volume to the room.
The use of gouache—a paint known for its opacity and ability to create rich colors—contributes significantly to the painting’s dreamlike quality. The flat, almost two-dimensional appearance of the surfaces enhances the sense of unreality, while the vibrant reds and whites of the background provide a striking contrast to the more muted tones of the interior. Notice how Dalí uses color not just for aesthetic effect but also to subtly guide the viewer’s eye through the composition.
Beyond its immediate visual impact, “Face of Mae West” is laden with symbolism. The room itself can be interpreted as a representation of the actress's persona—a carefully constructed façade designed to entice and captivate. The presence of two smaller figures – a woman in glasses and a man in a tie – adds another layer of complexity. These enigmatic additions could represent the roles Mae West played, or perhaps simply stand for the duality within her character: the alluring performer versus the intelligent, witty woman beneath. The overall effect is unsettling yet undeniably compelling.
Furthermore, the title itself—"Face of Mae West Which May Be Used as a Surrealist Apartment"—is deliberately provocative. It suggests that the portrait transcends the boundaries of traditional representation, becoming an object in its own right, capable of serving multiple functions and inviting endless interpretations. Dalí’s playful use of language underscores his commitment to challenging conventional notions of art and reality.
WahooArt offers meticulously crafted hand-painted reproductions of “Face of Mae West Which May Be Used as a Surrealist Apartment,” allowing you to bring this iconic artwork into your own space. Our skilled artists replicate Dalí’s meticulous technique and vibrant color palette with exceptional accuracy, ensuring that the reproduction captures the essence of the original painting. Whether for a gallery wall, a statement piece in a contemporary interior, or simply as a cherished collectible, our reproductions provide an authentic and beautiful way to experience the enduring power of this surrealist masterpiece. Explore our options today and discover the perfect way to incorporate this captivating image into your world.
Salvador Domingo Felipe Jacinto Dalí i Domènech, jméno neodmyslitelně spojené se surrealismem, se narodil 11. května 1904 v malebném Figueres ve Španělsku. Jeho život nebyl od počátku obyčejný – byl to pečlivě budovaný performativní akt, zkoumání podvědomí promítané do ohromujících obrazů a technické brilantnosti. Stín ztráty se nad ním vznášel brzy; jeho starší bratr, též Salvador, zemřel pouhých devět měsíců před jeho narozením, trauma, které pronikalo jeho dílem tématy duality a náhrady. Tato formující zkušenost, spojená s komplikovaným vztahem k přísnému otci a láskyplné matce, utvářela osobnost okázalou i hluboce introspektivní. Již od útlého věku projevoval Dalí výjimečný umělecký talent, který rozvíjel formálním studiem na Akademii výtvarných umění v Madridu. Klíčovým momentem však bylo setkání s moderním malířstvím – zejména díly impresionistů a renesančních mistrů –, které v něm zažehlo touhu prolomit tradici a vytvořit si vlastní jedinečnou cestu.
Cesta do Paříže roku 1926 se ukázala jako zásadní, ponořila Dalího do srdce avantgardního hnutí. Byl přitahován rebelskou duchem dadaismu, jeho odmítáním logiky a přijímáním absurdity rezonovalo s jeho vlastním rozvíjejícím se uměleckým cítěním. Důležitější bylo však to, že v Paříži plně přijal surrealismus, navázal kontakty s klíčovými postavami jako André Breton, Pablo Picasso – kterého Dalí hluboce obdivoval – a Joan Miró. Toto setkání nebyla pouhá adaptace stylu; Dalí sám revolucionalizoval toto hnutí. Vyvinul tzv. “paranoicko-kritickou metodu”, stav vědomé paranoidity navržený k odemknutí skrytých obrazů podvědomí. Tato technika mu umožnila přenést sny, úzkosti a hluboce osobní symboly na plátno s ohromující jasností a precizností. Výsledkem byl svět osídlený tajícími se hodinami, protáhlými stíny, zkreslenými postavami a bizarními juxtapozicemi – znaky jeho okamžitě rozpoznatelného stylu. Persistence paměti, dokončená v roce 1931, zůstává možná jeho nejikoničtější dílo, ztělesňující surrealistické zkoumání plynulosti času, křehkosti paměti a nevyhnutelnosti rozpadu.
Dalího tvůrčí produkce se neomezovala pouze na malbu. Byl mimořádně plodným umělcem, který se věnoval sochařství, filmu – zejména spolupráci s Alfredem Hitchcockem ve filmu Spellbound a Waltem Disneyem –, grafice, návrhům šperků a dokonce i jevištním kulisám. Jeho fascinace nebyla omezena na tradiční umělecké formy; prozkoumával hranice komerčního umění a navrhoval reklamy a výlohy obchodů. V jeho díle se objevovaly opakující se motivy: mravenci symbolizující rozklad, vejce představující prenatální život a naději, berličky značící oporu a křehkost, zásuvky naznačující skrytá tajemství a tající se předměty ztělesňující nestabilitu reality. Tyto symboly nebyly náhodné; byly hluboce osobní, zakořeněné v jeho vlastních úzkostech, touhách a vzpomínkách. Díla jako Julietin hrob, dojemné zkoumání ztráty, Manekýn (Barcelona Manekýn), odrážející posedlost umělostí a identitou, a Krajina s muchami, znepokojivé zobrazení smrtelnosti, demonstrují šíři a hloubku jeho tematických zájmů. Jeho precizní technika, zdokonalená léty praxe, mu umožnila vykreslit tyto fantastické vize fotografickým realismem, čímž dále zesílil jejich znepokojivou sílu.
Po celý život Dalí pěstoval osobnost okázalou a excentrickou jako jeho umění. Využíval sebepropagaci, chápal sílu spektáklu při získávání pozornosti veřejnosti. Jeho sňatek s Galou Éluard v roce 1934 byl zásadní nejen osobně, ale i umělecky; stala se jeho múzou, obchodní manažerkou a neochvějnou podporovatelkou. I když jeho pozdější léta byla poznamenána rostoucími komerčními aktivitami a někdy kontroverzním přijetím frankistického režimu, jeho umělecký odkaz zůstává obrovský. Zemřel 23. ledna 1989 a zanechal po sobě dílo, které neustále vyzývá, provokuje a inspiruje. Muzeum Salvadora Dalího ve St. Petersburgu na Floridě je důkazem jeho trvalé přitažlivosti, uchovává rozsáhlou sbírku, která umožňuje návštěvníkům ponořit se do světa tohoto mimořádného umělce. Dalí překročil hranice umění a stal se kulturní ikonou, jejíž vliv je patrný v módě, filmu, reklamě a populární kultuře. Zůstává jedním z nejznámějších a nejvlivnějších umělců 20. století – skutečným vizionářem, který se odvážil prozkoumat hloubky podvědomí a přenést jeho záhady na plátno pro celý svět.
1904 - 1989 , Španělsko