Giclée nebo plátěný tisk muzeální kvality s rychlou výrobou a širokou nabídkou povrchových úprav. ( Koupit ručně malovaný obraz
Přepnout na digitální obraz)
Vyberte si z našich přednastavených velikostí, které odpovídají původním proporcím díla.
Zadejte šířku a výšku, které potřebujete pro váš rám nebo stěnu. Tisk lze pouze oříznout, nikdy však nelze zvětšit obraz nad jeho původní rozměr, proto při výběru jiného formátu dochází ke ztrátě části obrazu. Před samotným tiskem vám zašleme digitální náhled k schválení. Obraz zobrazený na této stránce nenabízí skutečný výřez — ten uvidíte pouze v náhledu.
Celosvětové doručení () do 2 týdnů namísto standardních 4/5 týdnů. (10 listopad)
On the River
Rozměry reprodukce
Paul Klee’s “On the River” isn't merely a depiction of a tranquil waterway; it’s an embodiment of his artistic philosophy—a celebration of simplicity, underpinned by profound observation. Executed in 1939 during a period marked by both artistic experimentation and personal reflection, this watercolor on handkerchief fabric exemplifies Klee’s distinctive approach to abstraction, prioritizing feeling over precise representation.
The artwork's color palette is remarkably restrained, dominated by muted yellows, golds, oranges, blues, and greens. These hues aren’t intended to dazzle but rather to evoke a sense of calm and understated beauty—a deliberate choice reflecting Klee’s assertion that “Color and I are one.” The central interlocking curved lines – fingerlike shapes – dominate the composition, mirroring the river's flow and embodying Klee’s belief in universal forms capable of conveying complex emotions.
"On the River" speaks volumes about Klee's artistic vision. He famously declared that art is “a language of signs,” prioritizing expressive content over representational accuracy. The drawing of the boat, he argued, embodies the truthfulness and creativity inherent in children—artists who possess an intuitive understanding of form and color without adhering to rigid rules.
Ultimately, "On the River" embodies Klee’s desire for art to inspire joy and wonder. Its simplicity belies its depth, demonstrating how a carefully considered arrangement of lines, shapes, and color can convey profound emotional resonance. As Klee wrote at the time, “The picture has no particular purpose––It only has the purpose of making us happy.” This sentiment encapsulates his unwavering commitment to creating art that transcends utilitarian concerns and nourishes the soul.
Stránka Náhled v prostoru díla „On the River“ vám umožňuje prohlédnout si umělecké dílo před objednávkou.
Dílo „On the River“ vzniklo v roce 1939 s využitím techniky Acrylic On Canvas. Materiál a datum popisují, jakým způsobem a kdy byl originál vytvořen.
Dílo "On the River" je v katalogu hodnoceno jako Recognized mezi díly z období Abstract Expressionism.
Paul Klee se narodil 18. prosince 1879 v Münchenbuchsee nedaleko Berna ve Švýcarsku. Vyrostl v domácnosti, kterou definoval hudební řád a disciplína. Jako druhé dítě Hansa Wilhelma Kleeho, německého hudebního pedagoga, a Idy Marie Klee, švýcarské zpěvačky, byl obklopen zvukem, který mu pravděpodobně formoval dětský svět a poskytl mu rytmický základ, jenž jej provázel i v pozdějších letech. Již v jedenácti letech projevoval u Kleeho výrazný talent pro violoncellu, což mu vyneslo pozvání k vystupování s hudebním sdruhem v Bernu.
Navzdory svému hudebnímu talentu ho však s rostoucím věkem začala lákat jiná cesta. V roce 1898 se přestěhoval do Mnichova, aby zahájil své studia na Akademii výtvarných umění. V letech 1898 až 1901 studoval pod vedením Heinricha Knirra a Franze von Stucka. Tato raná léta formálního studia byla obdobím intenzivního učení i boje s vlastní tvorbou. Ačkoliv vykazoval přirozenou zručnost v kresbě, používání barvy bylo pro něj během těch prvních mrazivých zim v Mnichově stále náročnou překážkou, kterou musel překonat.
Cesta k novému způsobu vidění nebyla přímočará. V raných letech, konkrétně od října 1901 do května 1902, putoval Paul Klee s Hermannem Hallerem do Itálie. Ačkoliv byla tato zkušenost významná, později si připomínal, že boj s barvou zůstal dlouhodobým a náročným úkolem. Cítil se zachycen mezi klasickými tradicemi minulosti a rostoucí touhou najít si vlastní, osobnější vizuální jazyk. Po dlouhou dobu se jeho tvorba soustředila především na kresbu a černobílé kompozice, které často sklouzávaly k grotesknu či satyrickému vyjádření.
Hluboký zlom nastal v roce 1914 během cesty do Tunisu s Augustem Mackem a Louisem Moillietem. Průzračné světlo severní Afriky pro něj změnilo úplně všechno. V tom intenzivním slunečním žáru začal oddělovat barvu od jejího úkolu pouhého popisování fyzických objektů. Místo aby barvu používal k napodobování světa, začal ji chápat jako nezávislou, autonomní sílu. Toto uvědomění mu poskytlo impuls, který potřeboval k posunu směrem k abstrakci. Do roku 1915 se již otočil k přírodě zády a nikdy už nenamaloval nic podle živého modelu; místo toho se rozhodl vyjadřovat svět skrze své vlastní vnitřní symboly a představivost.
V roce 1920 se otevřela zcela nová kapitola, když Walter Gropius pozval Paul Klee do pedagogického sboru školy Bauhaus. Celých deset let strávil v tomto institutu a tvořil po boku umělce, jako byl Wassily Kandinsky. Toto období se stalo pravděpodobně jeho nejplodnějším obdobím, neboť téměř polovina jeho celkového díla vznikla právě během těchto deseti let. Práce ve škole Bauhaus mu umožnila zkoumat vztah mezi barvou a formou s vědeckou přesností, kterou si pečlivě dokumentoval ve svých poznámkách. Tyto zápisy se dodnes staly nezbytným vodítkem pro každého, kdo se snaží pochopit mechaniku moderní kompozice.
Klidná jistota jeho učitelské kariéry byla však narušena politickými otřesy v Německu. V roce 1933 byl Paul Klee odsouzen k odchodu ze své funkce na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu v důsledku nástupu národněsocialistického režimu, který jeho tvorbu klasifikoval jako „zdegenerovanou“. Tento osud ho donutil opustit akademii a vrátit se do rodného Bernu. Změna okolí i narůstající politický chaos začaly měnit i tón jeho díla; jeho tvorba se vzdalovala od hravosti raných let a směřovala k temnější a vážnější perspektivě.
Paul Klee byl přirozeným kreslíčem, který disponoval hlubokým, až vědeckým porozuměním k teorii barev. Jeho přístup k plátnu málokdy šlo o pouhou imitaci reality; místo toho budoval své kompozice prostřednictvím vysoce individuálního stylu, na kterém ovlivnily expresionismus, kubismus i surrealismus. Často pracoval v malém měřítku a využíval jemná média, jako byla akvarel na gáze nebo papír s křídovým podkladem. Tato experimentální povaha mu umožnila zkoumat interakci světla a pigmentu způsoby, kterých tradiční olejomalba nedokázala zachytit. Byl také plodným grafikem, který využíval leptání na zinkových deskách a litografie k neustálému rozšiřování svého vizuálního jazyka.
V jeho obrazovém světě byla přítomna určitá hravost, která působila zároveň sofistikovaně i prostě. Často naplňoval svá díla opakujícími se motivy: drobnými figurkami, vznášejícími se rybami či tvářími měsíčních postav. Tyto symboly byly často uspořádány do mřížek nebo vzorů, které vnímáme jako vizuální hudbu. Jeho technická zvědavost ho vedla i k nekonvenčním metodám, jako bylo kreslení jehlou na zčernané sklo – technikou, kterou využil k vytvoření padesáti sedmi unikátních děl. Tento postup vyžadoval neochvějnou ruku a precizní vničení toho, jak bude světlo zachytávat škrábance na temném povrchu.
Schopnost, kterou Paul Klee prokázal při překladu toho neviditelného do podoby viditelného, je nejjasitěji patrná v jeho dílech z středního období tvorby. V roce 1915 namaloval Woman Knitting, dílo, které zachytává pocit tiché, rytmické pohybu. Jak se jeho fascinace vztahem mezi barvou a formou prohlubovala, vytvořil v roce 1925 Fish Magic, což je dílo demonstrující jeho schopnost využít jednoduché tvary k naznačení něčeho mnohem komplexnějšího a tajemnějšího. Jeho kompozice často vycházely ze specifického druhu vizuální hudby, kde linie a barvy působily jako noty na hudební píseň.
Kolem konce dvacátých let získala jeho práce více strukturovaný, až architektonický charakter. Dílo Ships in the Dark, vytvořené v roce 1927, ukazuje jeho mistrovství v vyvažování světla a stínu pro vytvoření pocitu prostoru. S tím, jak se politická situace v Evropě stávala vážnější, jeho umění následovalo tento trend. Hravost jeho raných let začala ustupovat, nahrazena temnějším tónem. Tento posun je patrný v díle Comedians' Handbill z roku 1938, kde se linie stávají silnějšími a tvary obecnějšími. I v jeho posledních letech, kdy jeho zdravotní stav upadal, hledal způsoby, jak vyjádřit vážnost svého okolí, což je vidět v díle z roku 1939 nazvaném Angel Applicant.
Politická atmosféra v Evropě se v 30. letech začala dramaticky temnit. V roce 1933 prohlásili nacisté jeho umění za „degradované“, což bylo rozhodnutí, které ho vyřadilo z výukové funkce na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu. Toto propuštění ukončilo období relativní stability a vrátilo ho do jeho rodného Bernu. S rostoucími stíny války a politickým chaosem se začala měnit i jeho tvorba. Lehkost jeho raných let vybledla a byla nahrazena smutnější a melancholnější perspektivou. Jeho linie se stávaly těžšími, často se měnily v tlusté černé pruhy a tvary se stávaly obecnějšími a rozsáhlejšími.
Tento posun v jeho malířství odrážel narůstající vážnost světa, který ho obklopoval. Hravost, jež kdysi definovala jeho kompozice, ustoupila pocitu tíže a vážnosti. I když se jeho vlastní zdraví postupně horšilo, pokračoval v tvorbě, která zachytila napětí tehdejší éry. Jeho pozdější díla působila často více minimalisticky, využívající jednodušší barvy a masivnější tvary k vyjádření pocitu ztráty nebo vážnosti. Zemřel 29. června 1940 v Muralto ve Švýcarsku.
Pokud chcete do hloubky porozumět stopám jeho neuvěřitelně plodné tvorby, je ideální cestou Bern ve Švýcarsku. Právě zde se nachází Zentrum Paul Klee, které v sobě nese významnou část jeho dědictví a nabízí prostor pro osobní setkání s vizuálním jazykem, který Paul Klee vyvíjel po celý svůj život. Nedaleko od něj pak Kunstmuseum Bern uchovává fragmenty jeho historie, včetně fascinujících děl, jako je například To Parnassus.
Jeho vliv se však sahá mnohem dále než jen k hranicím Švýcarska. V New Yorku spravuje Metropolitan Museum of Art rozsáhlou sbírku, která zahrnuje devadesát děl darovaných Heinzem Berggruenem. Tato díla umožňují divákům sledovat fascinující evoluci jeho myšlenek prostřednictvím jeho naprosto unikátního pojetí barvy a formy. V Londýně zase sbírka Tate uchovává několik jeho kompozic, mezi něž patří například Walpurgis Night.
1879 - 1940 , Švýcarsko