Umělecké dílo zobrazené na této stránce je chráněno autorským zákonem, což znamená, že nemůžeme legálně vytvářet ani prodávat jeho identickou reprodukci. Tato ochrana je vymáhána na základě mezinárodních dohod, jako například Berberská úmluva a národními zákony, včetně těch stanovených v Americký autorský zákon – Díl 17. Všechna práva vyhrazena.
Tato metoda je plně v souladu s autorským právem, protože nezahrnuje kopírování ani duplikování chráněného díla. Jde o kreativní reinterpretaci – nový obraz, který je inspirován originálem, ale není s ním identický.
Giclée nebo plátěný tisk muzeální kvality s rychlou výrobou a širokou nabídkou povrchových úprav. ( Koupit ručně malovaný obraz
Přepnout na digitální obraz)
Vyberte si z našich přednastavených velikostí, které odpovídají původním proporcím díla.
Zadejte šířku a výšku, které potřebujete pro váš rám nebo stěnu. Tisk lze pouze oříznout, nikdy však nelze zvětšit obraz nad jeho původní rozměr, proto při výběru jiného formátu dochází ke ztrátě části obrazu. Před samotným tiskem vám zašleme digitální náhled k schválení. Obraz zobrazený na této stránce nenabízí skutečný výřez — ten uvidíte pouze v náhledu.
Celosvětové doručení () do 2 týdnů namísto standardních 4/5 týdnů. (27 říjen)
Untitled (77)
Rozměry reprodukce
Pablo Picasso's “Untitled (77),” a striking head study rendered in a potent blend of blue and yellow, is more than just a portrait; it’s a concentrated distillation of the anxieties and surreal explorations that defined his pivotal years within the Surrealist movement. Created in 1936, during a period marked by both artistic ferment and profound historical upheaval – specifically, the Spanish Civil War – this work offers a glimpse into Picasso's evolving psyche and his willingness to dismantle traditional notions of representation.
The immediate impact is one of unsettling juxtaposition. The face, rendered with characteristic angularity and a pronounced frown, possesses an almost aggressive quality. It’s not simply angry; it feels burdened by a deep-seated sorrow, perhaps reflecting the turmoil gripping Spain at that time. Yet, this anguish is counterbalanced by the vibrant hues – the cool blues evoking melancholy and introspection, while the yellows inject a jarring energy, suggesting both hope and a simmering unrest. The meticulous detail in rendering each component—the meticulously drawn tie adorning the neck, the subtly sculpted body—creates an immediate tension between precision and distortion.
Picasso's mastery of Cubism is undeniably present here, though it operates with a distinctively personal inflection. The head isn’t presented as a unified whole; instead, it’s fragmented into geometric planes and angles, echoing the fractured reality experienced during wartime. This deliberate dissection challenges our conventional perception of the subject, forcing us to actively engage in reconstructing the image within our own minds. Notice how the neck, seemingly separate from the face, is treated with a different level of detail, almost as if it’s an independent element contributing to the overall composition. The body, rendered in a simplified, almost skeletal form, further emphasizes this sense of deconstruction and reinforces the painting's underlying themes of instability and loss.
While Picasso rarely offered explicit explanations for his work, “Untitled (77)” resonates powerfully with the historical context of 1936. The Spanish Civil War cast a long shadow over Europe, fueling anxieties about fascism, violence, and the disintegration of societal norms. The painting can be interpreted as an embodiment of this collective trauma – a visual representation of a nation grappling with profound loss and uncertainty. The tie itself, a seemingly mundane detail, could symbolize the constraints and restrictions imposed by political oppression.
Furthermore, the work aligns with Picasso’s broader exploration of themes related to death, memory, and the subconscious during this period. He was deeply affected by the loss of his beloved daughter, Marie-Thérèse, in 1925, an event that undoubtedly informed his artistic output. “Untitled (77)” can be seen as a continuation of this ongoing dialogue with grief and mortality – a poignant meditation on the fragility of human existence.
WahooArt offers meticulously crafted hand-painted reproductions of “Untitled (77),” allowing art lovers to experience Picasso’s genius in stunning detail. Our skilled artisans faithfully recreate the painting's nuanced color palette, textured brushstrokes, and complex composition, ensuring an authentic representation that captures the essence of this iconic work. Available in a range of sizes, from intimate study prints to large-scale statement pieces, our reproductions are ideal for collectors, interior designers seeking to infuse their spaces with artistic flair, or anyone captivated by Picasso’s enduring legacy. Each reproduction is created on archival-quality canvas and coated with UV protection, guaranteeing its longevity and preserving the artwork's vibrant beauty for generations to come.
Formát díla „Untitled (77)“ je Portrait a originál měří 46 x 38 cm. Obě informace jsou užitečné při plánování reprodukce.
Hlavní barvou díla „Untitled (77)“ od Pablo Picasso je Quinacridone Magenta (#974b3a).
Autorskoprávní status díla „Untitled (77)“ – stále chráněno autorským právem – vyplývá ze smrti umělce v roce 1973.
Pablo Ruiz y Picasso, jméno synonymické pro uměleckou revoluci, se narodil 25. října 1881 v španělské Malaze. Jeho samotná existence se zdála být osudována k tvůrčímu vyjádření; legenda praví, že jeho první slova byla „piz, piz“, pokus o vyslovení slova „tužka“. Tento raný náklon podpořil jeho otec, José Ruiz y Blasco, malíř a učitel umění, který mladému Pablu poskytl základní výchovu. Student však brzy překonal svého učitele a prokázal pozoruhodnou schopnost naturalistického zobrazení, která naznačovala vnitřní mimořádný talent. Následné přesuny rodiny – nejprve do A Coruña, poté do Barcelony – byly poznamenány osobními tragédiemi, zejména ztrátou Picassovy sestry, což jsou zážitky, které by do jeho pozdější tvorby subtilně vnesly témata melancholie a smrtelnosti. I během formálního studia na Škole výtvarných umění v Barceloně a krátkého působiště na Královské akademii San Fernando v Madridu Picasso vzdoroval rigidním akademickým omezením a raději se ponořil do děl mistrů jako Velázquez a Goya, čímž si vybudoval vlastní cestu k umělecké inovaci.
První léta 20. století byly svědkem vzniku dvou odlišných období v Picassoově díle: Modrého období (přibližně 1901–1904) a Růžového období (1904–1906). Modré období, zrozené z osobních strádaní a hlubokého uvědomění sociálního utrpení, je charakteristické malbami zahalenými do temných odstínů modré a modrozelené. Tato díla jsou obydlena marginalizovanými postavami – žebravými, slepými, prostitutkami – zobrazenými s dojímavou empatií, která mluví o tématech izolace a zoufalství. La Vie (1903) a Starý hudec (1903–1904) stojí jako výrazné příklady této emocionálně nabité fáze. Změna v Picassoově osobním životě, spojená s přestěhováním do Paříže, zvěstila příchod Růžového období. Paleta se výrazně oteplila a zahrnula růžové, oranžové a červené barvy, což odrážlo optimistický pohled. Toto období přineslo fascinaci cirkusovými umělci – harlekýny, akrobati a rodinné trupy – postavami, které ztělesňovaly jak křehkost, tak odolnost. Rodina saltimbanků (1905) krásně zachycuje tento přechod a naznačuje stylistická průzkumy, které měly přijít.
Rok 1907 znamenal v dějinách umění zlomový okamžik vytvořením díla Avignonské dámy. Pod vlivem iberské sochařství a afrických masek toto průlomové malba rozbila tradiční představy o perspektivě a reprezentaci. Bylo to radikální odklon, záměrné odmítnutí staletých konvencí, které připravilo půdu pro kubismus. V úzké spolupráci s Georges Braqueem Picasso spoluzaložil toto revoluční hnutí, které zásadně změnilo způsob, jakým umělci vnímali a zobrazovali realitu. Analytický kubismus (1909–1912) zahrnoval fragmentaci objektů do geometrických tvarů, zobrazených v tlumených barvách, jako by se rozebíral samotný tvar. To se vyvinulo v syntetický kubismus (1912–1919), který začlenil prvky koláže – výstřižky z novin, kousky látky – což přidalo texturu a nové vrstvy vizuální komplexnosti. Picasso nespokojil s pouhým znázorněním světa; snažil se jej dekonstruovat a znovu sestavit podle vlastních pravidel.
20. léta viděla Picassa krátce zkoušet neoklasicistické styly a vytvářet monumentální postavy, které odrážely klasické formy při zachování výrazně moderní citlivosti. Současně se zapojil do rostoucího surrealistického hnutí, i když se nikdy plně nesvázal s jeho principy. Jeho práce během tohoto období propojovala dřívější stylistické vlivy s surrealistickou obrazovostí a zkreslenou perspektivou, což demonstrovalo jeho neúnavné experimentování. Hrůzy španělské občanské války hluboce ovlivnily Picassa, což vyvrcholilo vytvořením díla Guernica (1937), visceraálního a emocionálně devastujícího reakce na bombardování Guerniky. Toto monumentální dílo se stalo trvalým symbolem válečných zvěrstev a upevnilo Picassoovu roli nejen jako umělce, ale také mocného hlasu pro mír a sociální spravedlnost. Během 50. a 60. let pokračoval v překračování hranic a s neochvějnou zvídavostí i dovedností zkoumal keramiku, sochařství a grafiku. Jeho sňatek se Jacqueline Roque v roce 1961 přinesl novou dimenzi jeho osobnímu životu i umělecké expresivní síle.
Pablo Picasso zemřel 8. dubna 1973 v Mougins ve Francii a zanechal po sobě ohromující tvorbu – odhaduje se přes 50 000 děl – která nadále fascinuje a inspiruje. Jeho umělecký vývoj byl formován širokou škálou vlivů, od španělských mistrů jako Velázquez a Goya až po iberské sochařství, africké umění a živé barevné palety Henriho Matisse. Jeho dopad na umění 20. století je neměřitelný. Spoluzaložil kubismus, byl průkopníkem koláže a konstruktivistické sochařské tvorby a neustále zpochybňoval umělecké konvence. Picassoovo neúnavné experimentování definovalo moderní umění, zanechalo nezmazatelnou stopu v generacích umělců a upevnilo jeho postavení jedné z nejdůležitějších a nejvlivnějších postav historie. Jeho odkaz sahá daleko za okraj plátna, rezonuje v nespočetných aspektech současné kultury a připomíná nám transformativní sílu umělecké vize.
1881 - 1973 , Španělsko