Umělecké dílo zobrazené na této stránce je chráněno autorským zákonem, což znamená, že nemůžeme legálně vytvářet ani prodávat jeho identickou reprodukci. Tato ochrana je vymáhána na základě mezinárodních dohod, jako například Berberská úmluva a národními zákony, včetně těch stanovených v Americký autorský zákon – Díl 17. Všechna práva vyhrazena.
Tato metoda je plně v souladu s autorským právem, protože nezahrnuje kopírování ani duplikování chráněného díla. Jde o kreativní reinterpretaci – nový obraz, který je inspirován originálem, ale není s ním identický.
Giclée nebo plátěný tisk muzeální kvality s rychlou výrobou a širokou nabídkou povrchových úprav. ( Koupit ručně malovaný obraz
Přepnout na digitální obraz)
Vyberte si z našich přednastavených velikostí, které odpovídají původním proporcím díla.
Zadejte šířku a výšku, které potřebujete pro váš rám nebo stěnu. Tisk lze pouze oříznout, nikdy však nelze zvětšit obraz nad jeho původní rozměr, proto při výběru jiného formátu dochází ke ztrátě části obrazu. Před samotným tiskem vám zašleme digitální náhled k schválení. Obraz zobrazený na této stránce nenabízí skutečný výřez — ten uvidíte pouze v náhledu.
Celosvětové doručení () do 2 týdnů namísto standardních 4/5 týdnů. (8 listopad)
Píseň masa
Rozměry reprodukce
Max Ernstův obraz „The Song of the Flesh“ z roku 1920 je fascinující a znepokojivý příběh, který se odehrává na hranici reality a snu. Nejde jen o jednoduchou scénu s psem a frisbee; je to komplexní alegorie, která evokuje podvědomí, touhy a chaos moderního světa. Vytvořený v období vrcholného dadaismu a surrealismu, obraz představuje Ernstův jedinečný styl – kombinaci abstraktních forem, ostrých barev a nečekaných asociací, které nutí diváka k zamyšlení nad tím, co vidí. Je to dílo, které se nedá jednoduše pochopit, ale spíše prožít.
Scéna obrazu je zpočátku bizarní – pes s frisbee v tlamě, který běží po pláži, obklopený dalšími psy a letícím ptákem. Tato kombinace prvků není náhodná; Ernst se ve svých dílech často zabýval symbolikou zvířat, které reprezentují různé aspekty lidské psychiky. Pes může symbolizovat instinkt, touhu nebo i samotnou smrt – v tomto kontextu je jeho aktivita a běh směrem k neznámému interpretován jako snaha o překonání omezení reality. Pláž sama o sobě představuje místo pro odpočinek a relaxaci, ale Ernst ji zde promění v prostor chaosu a nejistoty. Frisbee, symbol hry a zábavy, je v tomto kontextu paradoxní – zdá se být nevinný, ale zároveň ukrývá v sobě potenciál pro konflikt a zkázu. Pták, letící nad scénou, může symbolizovat duchovní nebo intelektuální sféru, která pozoruje dění pod zemí.
„The Song of the Flesh“ je typickým příkladem Ernstova technického přístupu k tvorbě. Využíval především koláže a frottage – techniku, při které se na papír nanese pastu a na ni položí textilie nebo jiný povrch, čímž vznikne otisk s nečekanými vzory. Tyto techniky mu umožnily vytvářet složité, vrstvené kompozice, které odrážely chaos a nepředvídatelnost moderního života. Ernst byl silně ovlivněn válkou a hledal nové způsoby vyjádření svých pocitů a myšlenek. Jeho díla jsou plná fragmentů, zkreslení a nejasností – což je typické pro surrealistickou estetiku. V tomto ohledu se obraz „The Song of the Flesh“ stává zrcadlem podvědomí, kde se prolínají sny, vzpomínky a touhy.
V roce 1920, kdy byl obraz vytvořen, se surrealismus stal dominantním uměleckým hnutím. Snažil se překonat logiku a racionalitu a prozkoumat svět snů, podvědomí a asociací. Max Ernst byl jedním z klíčových představitelů tohoto hnutí, spolu s dalšími významnými umělci jako Salvador Dalí a René Magritte. Jeho díla ovlivnila celou generaci umělců a dodnes inspirují tvůrce po celém světě. Obraz „The Song of the Flesh“ je důležitým dokumentem tohoto období, který zachycuje atmosféru nejistoty, chaosu a naděje, která v tehné době převládala. Je to dílo, které nutí diváka k zamyšlení nad tím, co je skutečné a co jen iluze.
Dominantní barvou díla „Píseň masa“ od Max Ernst je Dřevo z vlnobití (#c69568).
Formát (Panoramatický) a doporučený prostor (Obývací pokoj) jsou dvě informace o umístění uvedené pro dílo „Píseň masa“ od Max Ernst.
Ručně malované kopie díla „Píseň masa“ od Max Ernst jsou k zakoupení na webu tato webová stránka: ručně malovaná olejová reprodukce na lněném plátně, a to prostřednictvím jeho stránky Ručně malovaná reprodukce.
Max Ernst, narozený Maximilian Maria Ernst 1. dubna 1891 v Brühl u Kolína nad Rýnem, byl duchem volným a předurčeným k tomu, aby se stal jednou z klíčových postav 20. století ve světě umění. Jeho cesta nebyla cestou konvenčního uměleckého vzdělávání; spíše to byla sebevlastní průzkum poháněný filozofickou zvědavostí, psychologickým zájmem a hlubokým zklamáním z společenských norem. Jeho otec, učitel neslyšících a amatérský malíř, v něm zanechal jak citlivost k světu, tak rebélie proti zavedenému řádu. Tato raná duality se stala definující vlastností jeho umělecké vize.
Ernstovy akademické úsilí na Univerzitě v Bonnu – zahrnující filozofii, dějiny umění, literaturu, psychologii a psychiatrii – nebyly pouhými odbočkami, ale hluboce informovaly jeho pozdější tvorbu. Nebyl jen zájem o *jak* malovat; zkoumal *proč*. Tato intelektuální zvědavost ho vedla k setkání s průkopnickými díly Picassa, Van Gogha a Paula Gaugna na výstavě Sonderbund v Kolíně v roce 1912 – okamžik, který neodvratně změnil jeho uměleckou dráhu. Semena modernismu byla zasadena.
Rozhořčení první světové války se ukázalo jako milník pro Ernsta. Jeho zkušenosti jako vojáka na východní i západní frontě ho hluboce otřásly, což vedlo k hluboké nedůvěře k zavedenému řádu a touze po nových formách vyjádření. Toto zklamání našlo útočiště v rozvíjejícím se dadaismu, kterému se pevně zavázal poté, co se vrátil do Kolína v roce 1918. Vedle Hana Arpa – věrného přítele a spolupracovníka – se Ernst stal klíčovou postavou kolínské Dada skupiny, odmítl tradiční umělecké konvence a přijmul absurditu, náhodu a protiracionálnost.
Dada však byla jen mezikrok. V počátcích 20. let se Ernst přesunul do Paříže a připojil se k Surrealistům vedeným André Bretonem. To znamenalo posun směrem k prozkoumávání snu, nevědomí a iracionality. Vliv psychoanalytických teorií Sigmunda Freuda vedl Ernsta k tomu, aby odhaloval skryté hloubky lidské zkušenosti prostřednictvím svého umění. Nebyl zájem o zobrazení reality tak, jak se jeví, ale spíše o odhalení podkladních psychologických sil, které ji utvářejí.
Ernstova umělecká inovace se rozprostřela za hranice předmětu; byl neúnavným experimentátorem s technikami. Nevzal pouze stávající metody – vynalezl nové. Možná jeho nejznámější příspěvek je frottage, proces otírání tužky nebo grafitu na texturované povrchy za účelem vytvoření neočekávaných a sugestivních obrazů. Tato technika, která vznikla z momentu nudy při pozorování dřevěných vláken, umožnila Ernstovi zapojit podvědomí a generovat tvary, které odporovaly vědomé kontrole. Blízce spojená byla grattage, kde se barva škrabe po plátně a odhaluje podkladové vrstvy.
Mistrovsky také využíval collage, sestavování rozptýlených prvků – obrázků z časopisů, vědeckých ilustrací, fotografií – do surrealistických kompozic, které podkopávaly konvenční představy o reprezentaci. Tyto techniky nebyly pouhé stylistické volby; byly nedílnou součástí jeho průzkumu nevědomí a touhy po narušení tradičních uměleckých hranic. Jeho obrazy často zobrazují opakující se symbolický obrazový materiál: ptáky (zvláště svého alter ego Loplop), pusté krajiny, znepokojivé juxtaposice a všudypřítomný pocit záhady.
Rozruch druhé světové války přinutil Ernsta uprchnout z Evropy a hledat útočiště v USA. Pokračoval ve své tvorbě a experimentování s novými technikami po celou dobu svého vyhnanství, nakonec se vrátil do Francie po válce, kde zůstal aktivní až do své smrti 1. dubna 1976 v Paříži. Jeho vliv na další generace umělců je nezměřitelný.
Max Ernstovy příspěvky k Dadaismu a Surrealismu byly bezesporu průlomové. Zpochybnil umělecké normy, prozkoumal hloubky lidského nevědomí a vynalezl inovativní techniky, které inspirují umělce dodnes. Nebyl jen malíř; byl průzkumník, provokátor a vizionář, který rozšířil hranice umění samotného.
1891 - 1976 , Německo