Giclée nebo plátěný tisk muzeální kvality s rychlou výrobou a flexibilními možnostmi povrchové úpravy. ( Koupit ručně malovaný obraz
Přepnout na digitální obraz)
Vyberte si z našich přednastavených velikostí, které odpovídají původním proporcím díla.
Můžete zadat vlastní rozměry tak, aby výtvor odpovídal konkrétnímu rámu nebo prostoru. Pokud zvolená velikost nebude odpovídat poměru stran původního obrazu, dílo buď ořížeme, nebo obraz rozšíříme pomocí zrcadlového efektu či jednobarevného okraje. Před zahájením výroby vám bude zaslán digitální náhled k schválení.
Mějte prosím na paměti, že náhled na obrazovce neodráží skutečné oříznutí nebo rozšíření. Pouze digitální náhled přesně zobrazí finální kompozici.
Ačkoliv jsou k dispozici i vlastní rozměry, pro zachování původních proporcí doporučujeme vybrat si rozměr z předdefinovaného seznamu.
Celosvětové doručení () do 2 týdnů namísto standardních 4/5 týdnů. (9 září)
Olvidar vista y oído
Rozměry reprodukce
Max Ernst’s “Olvidar vista y oído” (Forget Sight and Hearing) is not merely a painting; it's an immersion into the fractured psyche, a dreamscape rendered with unsettling precision. Created around 1925-1944 during his pivotal years navigating Dadaism and Surrealism, this monochrome work transcends simple representation, offering instead a profound meditation on perception, memory, and the very nature of reality. The image depicts an animal—often interpreted as a horse or equine hybrid—perched upon a low, almost embryonic platform, its form deliberately distorted and imbued with a sense of otherworldly displacement. It’s a scene that simultaneously invites contemplation and evokes a subtle unease, a feeling of being adrift in a realm where logic yields to the subconscious.
Ernst's artistic trajectory during this period was deeply influenced by his experiences during World War I – a trauma that fundamentally reshaped his worldview. This disillusionment fueled an exploration of irrationality and the breakdown of traditional values, themes central to both Dadaism and Surrealism. “Olvidar vista y oído” embodies this shift, rejecting conventional perspective and embracing a deliberately ambiguous space where familiar forms are rendered strange and unsettling.
The painting’s arresting quality stems largely from Ernst's masterful manipulation of printmaking techniques. While the exact method remains debated, it is widely believed to be rooted in his innovative “frottage” process – a technique he developed by rubbing a pencil over textured surfaces like wood grain or fabric. This created an imprint that was then transferred onto paper, generating unexpected patterns and forms. The work also likely incorporates elements of “grattage,” where paint is scraped across the canvas to reveal underlying layers and create a tactile, almost sculptural effect. The fine lines, meticulously rendered, suggest a painstaking process, contributing to the painting’s dense texture and sense of intricate detail.
The monochromatic palette – varying shades of gray – serves not as a limitation but as a powerful tool for emphasizing form and creating an atmosphere of timelessness and melancholy. It strips away distracting color, forcing the viewer to focus on the composition's unsettling geometry and the animal’s distorted anatomy. The use of hatching and cross-hatching further enhances this effect, simulating texture and adding depth without relying on color.
“Olvidar vista y oído” is rich in symbolic potential. The animal itself can be interpreted as a representation of the human psyche – fragmented, vulnerable, and struggling to maintain coherence. Its elevated position suggests a precarious balance, while its distorted form hints at a loss of control or a disruption of established order. The low platform upon which it stands could symbolize the limitations of reason or the constraints imposed by societal expectations. The title itself—"Forget Sight and Hearing"—suggests a deliberate attempt to sever connections with the external world, inviting the viewer to enter into a realm of pure imagination.
Beyond its specific imagery, the painting evokes a broader sense of disorientation and unease. It’s a work that lingers in the mind long after viewing, prompting questions about perception, memory, and the subjective nature of reality. The dreamlike quality of the scene—a blend of familiarity and strangeness—resonates with the core tenets of Surrealism, inviting viewers to confront their own subconscious fears and desires.
“Olvidar vista y oído” stands as a testament to Max Ernst’s pioneering spirit and his profound influence on 20th-century art. It exemplifies his willingness to experiment with unconventional techniques, challenge established conventions, and explore the depths of the human psyche. Reproductions of this captivating artwork continue to inspire artists and collectors alike, offering a glimpse into a world where logic yields to imagination and the boundaries between reality and dream blur.
Max Ernst, narozený Maximilian Maria Ernst 1. dubna 1891 v Brühl u Kolína nad Rýnem, byl duchem volným a předurčeným k tomu, aby se stal jednou z klíčových postav 20. století ve světě umění. Jeho cesta nebyla cestou konvenčního uměleckého vzdělávání; spíše to byla sebevlastní průzkum poháněný filozofickou zvědavostí, psychologickým zájmem a hlubokým zklamáním z společenských norem. Jeho otec, učitel neslyšících a amatérský malíř, v něm zanechal jak citlivost k světu, tak rebélie proti zavedenému řádu. Tato raná duality se stala definující vlastností jeho umělecké vize.
Ernstovy akademické úsilí na Univerzitě v Bonnu – zahrnující filozofii, dějiny umění, literaturu, psychologii a psychiatrii – nebyly pouhými odbočkami, ale hluboce informovaly jeho pozdější tvorbu. Nebyl jen zájem o *jak* malovat; zkoumal *proč*. Tato intelektuální zvědavost ho vedla k setkání s průkopnickými díly Picassa, Van Gogha a Paula Gaugna na výstavě Sonderbund v Kolíně v roce 1912 – okamžik, který neodvratně změnil jeho uměleckou dráhu. Semena modernismu byla zasadena.
Rozhořčení první světové války se ukázalo jako milník pro Ernsta. Jeho zkušenosti jako vojáka na východní i západní frontě ho hluboce otřásly, což vedlo k hluboké nedůvěře k zavedenému řádu a touze po nových formách vyjádření. Toto zklamání našlo útočiště v rozvíjejícím se dadaismu, kterému se pevně zavázal poté, co se vrátil do Kolína v roce 1918. Vedle Hana Arpa – věrného přítele a spolupracovníka – se Ernst stal klíčovou postavou kolínské Dada skupiny, odmítl tradiční umělecké konvence a přijmul absurditu, náhodu a protiracionálnost.
Dada však byla jen mezikrok. V počátcích 20. let se Ernst přesunul do Paříže a připojil se k Surrealistům vedeným André Bretonem. To znamenalo posun směrem k prozkoumávání snu, nevědomí a iracionality. Vliv psychoanalytických teorií Sigmunda Freuda vedl Ernsta k tomu, aby odhaloval skryté hloubky lidské zkušenosti prostřednictvím svého umění. Nebyl zájem o zobrazení reality tak, jak se jeví, ale spíše o odhalení podkladních psychologických sil, které ji utvářejí.
Ernstova umělecká inovace se rozprostřela za hranice předmětu; byl neúnavným experimentátorem s technikami. Nevzal pouze stávající metody – vynalezl nové. Možná jeho nejznámější příspěvek je frottage, proces otírání tužky nebo grafitu na texturované povrchy za účelem vytvoření neočekávaných a sugestivních obrazů. Tato technika, která vznikla z momentu nudy při pozorování dřevěných vláken, umožnila Ernstovi zapojit podvědomí a generovat tvary, které odporovaly vědomé kontrole. Blízce spojená byla grattage, kde se barva škrabe po plátně a odhaluje podkladové vrstvy.
Mistrovsky také využíval collage, sestavování rozptýlených prvků – obrázků z časopisů, vědeckých ilustrací, fotografií – do surrealistických kompozic, které podkopávaly konvenční představy o reprezentaci. Tyto techniky nebyly pouhé stylistické volby; byly nedílnou součástí jeho průzkumu nevědomí a touhy po narušení tradičních uměleckých hranic. Jeho obrazy často zobrazují opakující se symbolický obrazový materiál: ptáky (zvláště svého alter ego Loplop), pusté krajiny, znepokojivé juxtaposice a všudypřítomný pocit záhady.
Rozruch druhé světové války přinutil Ernsta uprchnout z Evropy a hledat útočiště v USA. Pokračoval ve své tvorbě a experimentování s novými technikami po celou dobu svého vyhnanství, nakonec se vrátil do Francie po válce, kde zůstal aktivní až do své smrti 1. dubna 1976 v Paříži. Jeho vliv na další generace umělců je nezměřitelný.
Max Ernstovy příspěvky k Dadaismu a Surrealismu byly bezesporu průlomové. Zpochybnil umělecké normy, prozkoumal hloubky lidského nevědomí a vynalezl inovativní techniky, které inspirují umělce dodnes. Nebyl jen malíř; byl průzkumník, provokátor a vizionář, který rozšířil hranice umění samotného.
1891 - 1976 , Německo