Umělecké dílo zobrazené na této stránce je chráněno autorským zákonem, což znamená, že nemůžeme legálně vytvářet ani prodávat jeho identickou reprodukci. Tato ochrana je vymáhána na základě mezinárodních dohod, jako například Berberská úmluva a národními zákony, včetně těch stanovených v Americký autorský zákon – Díl 17. Všechna práva vyhrazena.
Tato metoda je plně v souladu s autorským právem, protože nezahrnuje kopírování ani duplikování chráněného díla. Jde o kreativní reinterpretaci – nový obraz, který je inspirován originálem, ale není s ním identický.
Giclée nebo plátěný tisk muzeální kvality s rychlou výrobou a širokou nabídkou povrchových úprav. ( Koupit ručně malovaný obraz
Přepnout na digitální obraz)
Vyberte si z našich přednastavených velikostí, které odpovídají původním proporcím díla.
Zadejte šířku a výšku, které potřebujete pro váš rám nebo stěnu. Tisk lze pouze oříznout, nikdy však nelze zvětšit obraz nad jeho původní rozměr, proto při výběru jiného formátu dochází ke ztrátě části obrazu. Před samotným tiskem vám zašleme digitální náhled k schválení. Obraz zobrazený na této stránce nenabízí skutečný výřez — ten uvidíte pouze v náhledu.
Celosvětové doručení () do 2 týdnů namísto standardních 4/5 týdnů. (29 říjen)
Mladá chiméra
Rozměry reprodukce
Max Ernstův obraz "Young Chimera" (1920) není jenom malba; je to otevírání dveří do světa, kde se logika vzdává své moci a místo ní vládnou sny, podvědomí a chaotická fantazie. V době vzniku díla, v turbulentních letech První světové války, zažíval západní Evropa zánik tradičních hodnot a vznik nových, radikálních směrů umění – a právě v tomto kontextu se objevoval Dadaismus. Tento avantgardní proud odmítal estetické normy, racionální myšlení a dokonce i samotnou představu o tom, co je krásné. Ernst byl jedním z klíčových tvůrců tohoto hnutí, a "Young Chimera" je brilantním příkladem jeho inovativního přístupu k tvorbě.
Obraz zobrazuje fantastickou bytost – chiméru – s prvky různých zvířat: ptákova hlava, rybí šupiny, ale i další bizarní detaily. Tato imaginární reprezentace odráží Ernstovu fascinaci sny a podvědomím lidské mysli, a zároveň vyjadřuje jeho kritiku tradičních představ o kráse a harmonii. Je to výzva k zamyšlení nad tím, co je skutečné a co jenom konstrukt naší fantazie.
Klíčem k jedinečnému vzhledu "Young Chimera" je Ernstova technika grattage. Tato metoda, která spočívala v rozbití a odstraňování vrstev barvy z plátna, umožnila umělci vytvořit složité textury a abstraktní vzory. Představte si to jako rozbité sklo – pod povrchem se objevují nové, nečekané tvary a barvy. Ernst s grattagem dosáhl nejen vizuálního efektu, ale i psychologického – zničení starých obrazů a odhalení nových možností.
Technika grattage byla v době vzniku díla poměrně nová a experimentální. Ernst ji využil k vytvoření obrazů, které jsou plné dynamiky, energie a podivných asociací. V "Young Chimera" se tato technika projevuje zejména v rozbitých vrstvách barvy, které vytvářejí dojem pohybu a nestability – jako by obraz sám o sobě byl v neustálém pohybu.
Max Ernst byl jedním z nejvýraznějších představitelů Dadaismu, který se snažil překročit hranice tradičního umění. Jeho díla jsou plná ironie, absurdity a provokace. "Young Chimera" je dokonalým příkladem tohoto přístupu – obraz neposkytuje jasné odpovědi, ale spíše klade otázky. Zpochybňuje naše představy o kráse, estetice a smyslu umění. Ernst se snažil ukázat, že umění nemusí být jenom reprodukcí reality, ale může být i vyjádřením chaosu, absurdity a podivnosti světa.
Dadaismus byl reakcí na poškození a zkázu způsobené válkou. Umělci se snažili odmítnout hodnoty starého světa a hledat nové formy vyjádření, které by odrážely realitu moderního života. Ernstův obraz "Young Chimera" je symbolem tohoto hledání – obraz je plný nejasností a paradoxů, ale zároveň je silně sugestivní a zapamatovatelný.
V rámci směru Dadaism and Surrealism je dílo „Mladá chiméra“ zachyceno v Záhadný tónu.
Dílo „Mladá chiméra“ od Max Ernst je doporučeno do místnosti Obývací pokoj. Toto doporučení vychází z tématu, barevnosti a nálady daného díla.
Digitální verzi díla „Mladá chiméra“ od Max Ernst si můžete stáhnout na stránce Stažení digitální verze jako stažení digitálního obrazu ve vysokém rozlišení.
Max Ernst, narozený Maximilian Maria Ernst 1. dubna 1891 v Brühl u Kolína nad Rýnem, byl duchem volným a předurčeným k tomu, aby se stal jednou z klíčových postav 20. století ve světě umění. Jeho cesta nebyla cestou konvenčního uměleckého vzdělávání; spíše to byla sebevlastní průzkum poháněný filozofickou zvědavostí, psychologickým zájmem a hlubokým zklamáním z společenských norem. Jeho otec, učitel neslyšících a amatérský malíř, v něm zanechal jak citlivost k světu, tak rebélie proti zavedenému řádu. Tato raná duality se stala definující vlastností jeho umělecké vize.
Ernstovy akademické úsilí na Univerzitě v Bonnu – zahrnující filozofii, dějiny umění, literaturu, psychologii a psychiatrii – nebyly pouhými odbočkami, ale hluboce informovaly jeho pozdější tvorbu. Nebyl jen zájem o *jak* malovat; zkoumal *proč*. Tato intelektuální zvědavost ho vedla k setkání s průkopnickými díly Picassa, Van Gogha a Paula Gaugna na výstavě Sonderbund v Kolíně v roce 1912 – okamžik, který neodvratně změnil jeho uměleckou dráhu. Semena modernismu byla zasadena.
Rozhořčení první světové války se ukázalo jako milník pro Ernsta. Jeho zkušenosti jako vojáka na východní i západní frontě ho hluboce otřásly, což vedlo k hluboké nedůvěře k zavedenému řádu a touze po nových formách vyjádření. Toto zklamání našlo útočiště v rozvíjejícím se dadaismu, kterému se pevně zavázal poté, co se vrátil do Kolína v roce 1918. Vedle Hana Arpa – věrného přítele a spolupracovníka – se Ernst stal klíčovou postavou kolínské Dada skupiny, odmítl tradiční umělecké konvence a přijmul absurditu, náhodu a protiracionálnost.
Dada však byla jen mezikrok. V počátcích 20. let se Ernst přesunul do Paříže a připojil se k Surrealistům vedeným André Bretonem. To znamenalo posun směrem k prozkoumávání snu, nevědomí a iracionality. Vliv psychoanalytických teorií Sigmunda Freuda vedl Ernsta k tomu, aby odhaloval skryté hloubky lidské zkušenosti prostřednictvím svého umění. Nebyl zájem o zobrazení reality tak, jak se jeví, ale spíše o odhalení podkladních psychologických sil, které ji utvářejí.
Ernstova umělecká inovace se rozprostřela za hranice předmětu; byl neúnavným experimentátorem s technikami. Nevzal pouze stávající metody – vynalezl nové. Možná jeho nejznámější příspěvek je frottage, proces otírání tužky nebo grafitu na texturované povrchy za účelem vytvoření neočekávaných a sugestivních obrazů. Tato technika, která vznikla z momentu nudy při pozorování dřevěných vláken, umožnila Ernstovi zapojit podvědomí a generovat tvary, které odporovaly vědomé kontrole. Blízce spojená byla grattage, kde se barva škrabe po plátně a odhaluje podkladové vrstvy.
Mistrovsky také využíval collage, sestavování rozptýlených prvků – obrázků z časopisů, vědeckých ilustrací, fotografií – do surrealistických kompozic, které podkopávaly konvenční představy o reprezentaci. Tyto techniky nebyly pouhé stylistické volby; byly nedílnou součástí jeho průzkumu nevědomí a touhy po narušení tradičních uměleckých hranic. Jeho obrazy často zobrazují opakující se symbolický obrazový materiál: ptáky (zvláště svého alter ego Loplop), pusté krajiny, znepokojivé juxtaposice a všudypřítomný pocit záhady.
Rozruch druhé světové války přinutil Ernsta uprchnout z Evropy a hledat útočiště v USA. Pokračoval ve své tvorbě a experimentování s novými technikami po celou dobu svého vyhnanství, nakonec se vrátil do Francie po válce, kde zůstal aktivní až do své smrti 1. dubna 1976 v Paříži. Jeho vliv na další generace umělců je nezměřitelný.
Max Ernstovy příspěvky k Dadaismu a Surrealismu byly bezesporu průlomové. Zpochybnil umělecké normy, prozkoumal hloubky lidského nevědomí a vynalezl inovativní techniky, které inspirují umělce dodnes. Nebyl jen malíř; byl průzkumník, provokátor a vizionář, který rozšířil hranice umění samotného.
1891 - 1976 , Německo