Ručně malovaná olejná barva na plátně ve vašem zvoleném rozměru i s rámem, vyrobená našimi umělci na zakázku. ( Přepnout na tisk
Přepnout na digitální obraz)
Vyberte si z našich přednastavených velikostí, které odpovídají původním proporcím díla.
Můžete zadat vlastní rozměry pro konkrétní rám nebo prostor. Pokud se vámi vybraná velikost neshoduje s proporcemi původního obrazu, dílo buď ořízneme, nebo jej doplníme ručně malovanými prvky. Před zahájením výroby vám bude zaslán digitální náhled ke schválení.
Upozorňujeme, že náhled na obrazovce neodpovídá skutečnému ořezu ani rozšíření. Pouze digitální náhled přesně zobrazí finální kompozici.
Ačkoliv je možné zvolit vlastní velikost, pro zachování původních proporcí doporučujeme vybrat rozměr z předdefinovaného seznamu.
Celosvětová doprava () za 3–4 týdny namísto standardních 5 týdnů. (10 září). Bez kompromisů v kvalitě.
Homme aux bras croisés
Rozměry reprodukce
Max Ernst’s “Homme aux Bras Croisés,” a strikingly minimalist sculpture crafted from polished aluminum, is more than just an object; it's a distilled embodiment of the artist’s core philosophies and a potent visual distillation of Surrealist principles. Completed in 1929, this piece immediately commands attention with its stark simplicity – a stylized human head perched atop a geometric block base. Yet, within this apparent austerity lies a complex web of symbolism and intellectual provocation, reflecting Ernst's lifelong fascination with the subconscious mind and his rejection of traditional artistic conventions.
The sculpture’s genesis is deeply intertwined with Ernst’s exploration of automatism – a technique he pioneered that sought to bypass conscious control and tap into the realm of pure, unbidden imagery. This method, combined with his interest in psychology and mythology, fueled his desire to create works that were both intellectually stimulating and emotionally resonant. The head itself, rendered with an almost mask-like quality, is deliberately devoid of specific features, transforming it into a universal symbol of humanity stripped bare. The deliberate reduction to essential forms speaks volumes about Ernst’s belief in the power of suggestion and the evocative potential of abstraction.
Beyond its symbolic weight, “Homme aux Bras Croisés” is a testament to Ernst's masterful manipulation of materials. The choice of polished aluminum – a material that reflects light with an almost unsettling intensity – immediately establishes a futuristic aesthetic while simultaneously grounding the sculpture in a sense of timelessness. The smooth, highly reflective surface creates a dynamic interplay of light and shadow, transforming the piece into a constantly shifting visual experience. The stark contrast between the solid, geometric base and the delicate, sculpted head further emphasizes this duality.
Ernst’s use of line and shape is equally deliberate. The precise angles of the rectangular base provide a sense of stability and order, while the curves of the head suggest fluidity and movement. The strategically placed cutouts – circles and ovals – introduce negative space, creating an intriguing visual rhythm and inviting the viewer to contemplate the relationship between form and void. This careful orchestration of geometric elements is characteristic of Ernst’s broader artistic practice, reflecting his interest in exploring the underlying structure of reality.
The sculpture's symbolism is layered and open to interpretation, aligning perfectly with the Surrealist ethos. The crossed arms, a gesture of both protection and introspection, suggest a figure caught between worlds – perhaps representing humanity’s struggle to reconcile its rational and irrational impulses. The simplified face, devoid of individual characteristics, can be seen as an archetype of human experience, inviting viewers to project their own emotions and associations onto the form. The geometric base, reminiscent of ancient monoliths or even futuristic architecture, hints at a connection between the earthly realm and the cosmos.
Furthermore, considering Ernst’s personal life and artistic journey, “Homme aux Bras Croisés” can be viewed as an embodiment of his own internal conflicts – his struggles with identity, his fascination with mythology and psychology, and his ongoing quest for creative liberation. The bird-like quality of the head, a recurring motif in Ernst's work, subtly suggests a yearning for transcendence and a desire to escape the constraints of the material world.
“Homme aux Bras Croisés” remains a powerfully evocative artwork, demonstrating Max Ernst’s genius as both an artist and a thinker. It is not merely a sculpture; it's a meditation on the human condition – a poignant reminder of our inherent contradictions, our capacity for both destruction and creation, and our enduring quest for meaning in a chaotic world. Its stark beauty and enigmatic symbolism continue to resonate with viewers today, solidifying its place as one of Ernst’s most significant and enduring achievements.
Max Ernst, narozený Maximilian Maria Ernst 1. dubna 1891 v Brühl u Kolína nad Rýnem, byl duchem volným a předurčeným k tomu, aby se stal jednou z klíčových postav 20. století ve světě umění. Jeho cesta nebyla cestou konvenčního uměleckého vzdělávání; spíše to byla sebevlastní průzkum poháněný filozofickou zvědavostí, psychologickým zájmem a hlubokým zklamáním z společenských norem. Jeho otec, učitel neslyšících a amatérský malíř, v něm zanechal jak citlivost k světu, tak rebélie proti zavedenému řádu. Tato raná duality se stala definující vlastností jeho umělecké vize.
Ernstovy akademické úsilí na Univerzitě v Bonnu – zahrnující filozofii, dějiny umění, literaturu, psychologii a psychiatrii – nebyly pouhými odbočkami, ale hluboce informovaly jeho pozdější tvorbu. Nebyl jen zájem o *jak* malovat; zkoumal *proč*. Tato intelektuální zvědavost ho vedla k setkání s průkopnickými díly Picassa, Van Gogha a Paula Gaugna na výstavě Sonderbund v Kolíně v roce 1912 – okamžik, který neodvratně změnil jeho uměleckou dráhu. Semena modernismu byla zasadena.
Rozhořčení první světové války se ukázalo jako milník pro Ernsta. Jeho zkušenosti jako vojáka na východní i západní frontě ho hluboce otřásly, což vedlo k hluboké nedůvěře k zavedenému řádu a touze po nových formách vyjádření. Toto zklamání našlo útočiště v rozvíjejícím se dadaismu, kterému se pevně zavázal poté, co se vrátil do Kolína v roce 1918. Vedle Hana Arpa – věrného přítele a spolupracovníka – se Ernst stal klíčovou postavou kolínské Dada skupiny, odmítl tradiční umělecké konvence a přijmul absurditu, náhodu a protiracionálnost.
Dada však byla jen mezikrok. V počátcích 20. let se Ernst přesunul do Paříže a připojil se k Surrealistům vedeným André Bretonem. To znamenalo posun směrem k prozkoumávání snu, nevědomí a iracionality. Vliv psychoanalytických teorií Sigmunda Freuda vedl Ernsta k tomu, aby odhaloval skryté hloubky lidské zkušenosti prostřednictvím svého umění. Nebyl zájem o zobrazení reality tak, jak se jeví, ale spíše o odhalení podkladních psychologických sil, které ji utvářejí.
Ernstova umělecká inovace se rozprostřela za hranice předmětu; byl neúnavným experimentátorem s technikami. Nevzal pouze stávající metody – vynalezl nové. Možná jeho nejznámější příspěvek je frottage, proces otírání tužky nebo grafitu na texturované povrchy za účelem vytvoření neočekávaných a sugestivních obrazů. Tato technika, která vznikla z momentu nudy při pozorování dřevěných vláken, umožnila Ernstovi zapojit podvědomí a generovat tvary, které odporovaly vědomé kontrole. Blízce spojená byla grattage, kde se barva škrabe po plátně a odhaluje podkladové vrstvy.
Mistrovsky také využíval collage, sestavování rozptýlených prvků – obrázků z časopisů, vědeckých ilustrací, fotografií – do surrealistických kompozic, které podkopávaly konvenční představy o reprezentaci. Tyto techniky nebyly pouhé stylistické volby; byly nedílnou součástí jeho průzkumu nevědomí a touhy po narušení tradičních uměleckých hranic. Jeho obrazy často zobrazují opakující se symbolický obrazový materiál: ptáky (zvláště svého alter ego Loplop), pusté krajiny, znepokojivé juxtaposice a všudypřítomný pocit záhady.
Rozruch druhé světové války přinutil Ernsta uprchnout z Evropy a hledat útočiště v USA. Pokračoval ve své tvorbě a experimentování s novými technikami po celou dobu svého vyhnanství, nakonec se vrátil do Francie po válce, kde zůstal aktivní až do své smrti 1. dubna 1976 v Paříži. Jeho vliv na další generace umělců je nezměřitelný.
Max Ernstovy příspěvky k Dadaismu a Surrealismu byly bezesporu průlomové. Zpochybnil umělecké normy, prozkoumal hloubky lidského nevědomí a vynalezl inovativní techniky, které inspirují umělce dodnes. Nebyl jen malíř; byl průzkumník, provokátor a vizionář, který rozšířil hranice umění samotného.
1891 - 1976 , Německo