Koupit kopii Composition

Popis sběratelského kousku

When Henry Moore died in 1986, he left a legacy of primeval public monuments across the world. From Scotland to Saudi Arabia, his bronze and slate-coloured hulks brood over the landscape like monoliths from an earlier era, presiding over our global disasters with a prophetic power. Moore’s sculptures were born out of two world wars and the glories of the machine age, yet their rugged textures and simple forms were inspired by the Yorkshire countryside of his childhood. It was this duality, of nature and modernity, which instilled in the sculptures a timeless quality that has had a lasting universal appeal. It is perhaps because of this that Moore’s relationship with the British Council was a close one throughout his career. The British Council Collection includes sculptures, paintings, prints and sketches by the artist, and for many years his bronze sculpture Large Spindle Piece (1974) sat on a plinth outside their headquarters on The Mall in London.The sculptures featured in this exhibition were all made in the 1930s at a time when Moore was living in Hampstead with his wife, Irina Radetsky. The North London suburb was a playground of the bohemian set and many artists had settled there, including Barbara Hepworth, Ben Nicholson and Naum Gabo, all of whom had an influence on the young Moore. Each of the three sculptures plays a vital role in revealing Moore’s move towards abstraction. He had already rejected tradition, preferring non-Western art over classical figures of the Renaissance and the Graeco-Romans, and Girl with Clasped Hands, made the year after his marriage, is clearly inspired by an ancient Sumerian sculpture he had written about after visiting the British Museum. At the time, Moore had been very influenced by the critic Roger Fry, and in particular Fry’s book Vision and Design (1920), which propounded the theory of significant form. The eyes, hands and breasts of Girl with Clasped Hands evoke primitive sculpture, especially through the positive/negative switch Moore made by drilling holes into the breasts where the nipples should have been.The 1930s were also characterised by Moore’s admiration for Epstein and Brancusi, artists who insisted on direct carving and truth to materials. Moore was fascinated with Surrealism, too, and he even signed the manifesto in 1936. Composition, made in 1933, is an undulating concrete form that appears intent on stretching beyond the capabilities of its rigid medium. Its emerging breasts and nipple, and the yawning cavities, are suggestive of a human form struggling to break free. Moore’s love of Surrealism, coupled with his move towards abstraction, can be seen in this work as a friction between the two opposing forces.In 1934, he visited Spain, and as a consequence was very much affected by the outbreak of the Civil War in 1936. He petitioned Parliament on their non-intervention and even tried to travel to the country as part of a delegation of artists and writers that included Auden and Spender, but he was refused a travel permit by the British government. One of the sculptures to emerge out of this time is Mother and Child, a strange, amorphous form in which two figures appear to be melting into, or emerging out of, one another. Naturally, the work continues to embody Moore’s conflict between the opposing forces of Surrealism and abstraction, but more significantly it is highly charged emotionally, as a response to the outbreak of war in Spain. It was an early indication that this sculptor would become a powerful critic of the Second World War and a sensitive recorder of the plight of the common man caught in the crossfire.(C) Jessica Lack 2009

Podobná umělecká díla

Biografie umělce

A Life Sculpted in Form: The World of Henry Moore

Henry Spencer Moore, narozený v zemědělském městečku Castleford v severním Yorkshire v roce 1898, se stal jedním z nejvýznamnějších a mezinárodně uznávaných britských sochařů dvacátého století. Jeho cesta od skromných začátků k celosvětovému uznání je svědectvím o neochvějné oddanosti uměleckému prozkoumávání a hluboké spojení s lidskou formou i přírodou. Mooreův otec, vzdělaný muž s vášní pro učení, v něm zanechal zakořeněné přesvědčení o síle vzdělání, směřující ho od těžby k formálnímu vzdělávání. Už jako mladý chlapec projevoval vrozený talent modelovat hlínu a vyřezávat dřevo, což předznamenalo cestu jeho života, která se odehrávala v trojrozměrném prostoru. Jeho zkušenosti s dětstvím v rozlehlých Yorkshirech hluboce ovlivnila jeho estetické cítění, čerpaje inspiraci z organických tvarů a plynulosti krajiny, kde vyrůstal.

Rané Vlivy a Umělecký Vývoj

Mooreova umělecká výchova začala na Castleford Secondary School, kde jeho učitel umění rozpoznal a podporoval jeho talent. Později studoval na Leeds School of Art a poté na Royal College of Art v Londýně, ponořil se do studia klasické sochaře a moderních proudů jako kubismus. Nicméně Moore nebyl pouhým následovníkem trendů; syntetizoval tyto vlivy do něčeho jedinečného. Klíčovým okamžikem bylo jeho návštěva Mexika v roce 1925, kde se setkal s prekolumbijskými sochařkami – zejména díly aztécké civilizace. Tato silná jednoduchost a abstraktní formy těchto děl hluboce rezonovaly s Mooreovým srdcem, osvobozujíce ho od konvencí reprezentace. Začal prozkoumávat abstrakci více, zaměřoval se na lidskou postavu jako zdroj inspirace, ale vzdal se přísné anatomické přesnosti. Tato éra byla charakteristická rozvojem jeho typického stylu: polotvorby abstraktní sochy s zaoblenými, organickými tvary a často s otvory nebo prázdnými prostory, které hrají s osvětlením a prostorem.

Ležící Figura a Matka a Dítě

Během své kariéry dominovaly dvě opakující se motivy Mooreově tvorbě: ležící figura a matka a dítě. *Ležící figura* se stala synonymem jeho jména. Tyto sochy nejsou pouhými reprezentacemi lidského těla v klidu; jsou prozkoumáváním tvaru, objemu a vztahu mezi postavou a jejím okolním prostorem. Jejich pulzující křivky evokují pocit neohroženosti a věčnosti, zatímco jejich často fragmentované nebo propíchnuté tvary naznačují zranitelnost a odolnost. *Motiv matky a dítěte*, stejně tak přítomný v jeho díle, se dotýká univerzálních témat lásky, ochrany a výchovy. Mooreovy vyobrazení matek a dětí jsou nabité hlubokým emocionálním obsahem, zachycující intimní pouto mezi rodičem a dítětem. Tyto sochy nebyly idealizovanými reprezentacemi, ale upřímnými portréty lidské spojitosti, často odrážející obavy a nejistoty doby, ve které byly vytvořeny.

Válka a Veřejné Poručení

Rozruch druhé světové války hluboce ovlivnil Mooreovu tvorbu. Dokumentoval londýnské obyvatele hledající útočiště v podzemních stanicích během bombardování, vytvářel sérii silných studií zachycujících strach, odolnost a komunitní ducha doby. Tyto *Studie z podzemních stanic* nejsou jen historickými záznamy, ale také demonstrují Mooreovu schopnost přenést svůj sochařský cit do dvourozměrného prostoru. Po válce obdržel Moore řadu veřejných poručeních, která mu umožnila vytvářet monumentální sochy pro školy, nemocnice a městské prostory. Věřil, že umění by mělo být dostupné všem a aktivně hledal příležitosti k integraci své tvorby do každodenního života. Tyto monumentální bronzové sochy se staly památkami, transformujícími městské krajiny a inspirovanými generacemi umělců a diváků. Jeho schopnost splnit tyto rozsáhlé zakázky při zachování věrnosti svému uměleckému vnímání upevnil jeho reputaci jako vedoucího představitele moderní sochaře.

Dědictví a Trvalý Vliv

Henry Mooreův vliv na umění dvacátého století je nezpochybnitelný. Osvobodil cestu pro další generace sochařů, zpochybňoval konvence tvaru a prostoru a demonstrovával sílu abstrakce. Jeho dílo nadále rezonuje s publikem dodnes, inspirováno úžasem a kontemplací. V roce 1977 založil Moore Nadaci Henryho Moora, která zajistila, že jeho dědictví bude pokračovat prostřednictvím vzdělávání a podpory umění. Nadace podporuje umělce, vědce a instituce po celém světě, posiluje Mooreovu snahu o podpora kreativity a umělecké inovace. Jeho sochy zůstávají trvalými památkami lidské vynalézavosti a svědectvím o transformativní síle umění.

Klíčové motivy: Lidská forma, abstrakce, matka a dítě, ležící figury, krajina.
Hlavní vlivy: Klasická sochařství, kubismus, prekolumbijské umění, Yorkshirecká krajina.
Významné díla: *Ležící figura: 1951*, *Rodinná skupina*, *Studie z podzemních stanic*.