Blue Pitcher

Raný život Henri Matisse

Henri Matisse se narodil 31. prosince 1869 v malém tkáčovství na ulici rue du Chêne Arnaud. Tento skromný domeček v Le Cateau-Cambrésis ve Francii se stal počátkem cesty, která ho nesoudně vzdálila od klidu departementu Nord. Jako nejstarší syn bohatého obchodníka s obilím bylම narozen do rodiny, jejíž život byl spjat s nehybným a praktickým obchodem s plodami země. Jeho první roky uplynuly v Bohain-en-Vermandois v Picardii, v místě, kde rytmus života diktovaly roční období a potřeby rodinného obchodu.

Prostředí jeho dětství bylo od uměleckého ateliéru velmi vzdálené. Vyrostl v regionu Picardie, kde ho obklopovala všední realita obchodnické domácnosti. V těch raných letech nebylo ani náznaků budoucí vášně pro štětec či pigmenty. Místo toho byl jeho život formován očekávánímmi rodiny a klidným, neuspěchaným rytmem života syna obilného obchodníka v severofrancouzském městě.

Rané vzdělání a právní studia

Po ukončení střední školy se Matisse přestěhoval do Paříže, aby studoval právo. V roce 1887 se věnoval především rigidním strukturám právní teorie. Toto období bylo charakterizováno tichou, disciplinovanou prací, kterou od studenta v metropoli vyžadovalo. Cestou k uměleckému ateliéru se neprojel okamžitě; místo toho se vydal po cestě profesionálního vzdělávání, která se zdála být zcela vzdálená světu plátna.

Jeho život ho však nakonec vrátil zpět do Le Cateau-Cambrésis. Tam působil jako soudní administrátor, kde na sobě nesl administrativní tíhu místního právního systému. Pracoval také jako právní úředník u notáře, což byla role vyžadující preciznost a neochvějnou ruku. Tyto roky strávil mezi dokumenty a úředními povinnostmi, daleko od barev, které si později tak hluboce osvojí. Byl mužem zákona, než se stal mužem štětce.

Umělecké vzdělání a rané vlivy

Přechod od studia práva přímo do ateliéru vyžadoval pevné zakotvení v klasických tradicích Paříže. Aby tento proces zahájil, zapsal se na Académie Julian a později přešel na École Nationale des Beaux-Arts. Během těchto let se stal žákem v učebnách, kde působili William-Adolphe Bouguereau a Gustave Moreau. Právě tito učitelé mu poskytli technický základ, který mu v budoucnu umožnil odvážně se vzdalovat od tradic. Henri Matisse trávil čas hloubkovým osvojováním metod svých mentorů, přičemž si osvojoval disciplínu kresby a pochopení struktury formy.

Jeho oko se však začalo zwrat k tiché kráse dřívějších mistrů. Detailně studoval díla, která vytvořili Jean-Baptiste-Siméon Chardin, Nicolas Poussin a Antoine Watteau. Tito umělci nabízeli odlišný způsob vidění, zaměřený na uspořádání objektů a váhu kompozice. Henri Matisse pozoroval, jak mistři pracují se světlem a jemnými texturami svých námětů. Toto období nebylo o náhlém výbuchu barvy, ale spíše o pochopení hlubší logiky dobře konstruovaného obrazu. Skrze tyto pozorování si budoval vlastní bohatý slovník čar a tvarů.

Objev barvy a fauvizmus

Zlom k malířskému štětci nastal v období ticha a nehybu. V roce 1889 ho náhlá záchvat slepníku přinutil k dlouhé rekonvalescenci a právě během této izolace se v něm poprvé zakotvil akt malování. To, co začalo jako prostý dar výtvarných potřeb od jeho matky, se postupně proměnilo v nový způsob vidění světa, který zcela vytlačil jeho dřívější zájem o právo. Z klidu léčebné kúry se vydal na cestu za novým vizuálním jazykem, který ho nakonec nesmírně vzdal od tradičních metod, jež studoval v Paříži.

Radikální proměna jeho palety barev přišla v roce 1896 během návštěvy ostrova Belle Île. Právě tam se setkal s australským malířem Johnem Russellem, který ho uvedl do světa impresionistického světla a ekspresivní, vrstevnaté aplikace barvy, jakou nacházel v dílech Vincenta van Gogha. Tyto setkání zbavily jeho tvorbu potřeby muted, zemitých tónů a striktního realismu. Henri Matisse začal používat barvu jako přímý nástroj vyjádření a upřednostňoval odstíny, které rezonují s emocemi, spíše než s doslovným vzhledem předmětu. Kolem roku 1905 se tento přístup vyvinul v fauvistické hnutí. On sám i menší skupina dalších umělců používali intenzivní, nenaturalistické barvy, které šokovaly každého, kdo byl zvyklý na střídmější, akademické styly.

• Woman with a Hat (1905)
• The Joy of Life (1906)

Styl a umělecké techniky

Jeho ruce neustále putovaly mezi mnoha různými formami vyjádření. Působil jako výtvarník, rytíř i sochař, často pracoval s hlinou, ze které by později vznikly bronzové odlehy. V jeho raných letech se projevila fascinace divizionistickou technikou, kterou si osvojil po přečtení eseje, kterou napsal Paul Signac. Tento přístup mu umožnil budovat barvu skrze jasné, oddělené tahy štětcem, namísto hladkého míchání odstínů přímo na plátně.

Jak se jeho umělecká dráha vyvíjela, měnily se i jeho nástroje. Při práci s rytinami využíval techniku chine-collé k vrstvení materiálů, čímž dodával dílu hloubku a texturu. Později pak jeho metoda vytváření koláží z vyřezávaného papíru zahrnovala proces šablonování pochoir, aby dosáhl specifických vizuálních efektů. Tyto volby odrážejí neustálý pohyb v jeho pojetí povrchu díla – od preciznosti grafiky až po samotný fyzický akt vyřezávání a uspořádání organických tvarů.

• Goldfish (1911)
• Luxe, Calme, et Volupté (1904)
• The Dance (1910)
• Blue Nude III (1952)

Pozdní léta a díla z vyřezávaného papíru

V roce 1941 změnila diagnóza břišního karcinomu fyzické nároky jeho tvorby. Po dvou zásadních operacích v letech 1941 a 1942 se pro něj stalo nesmírně obtížným stát u obrazového stojanu a malovat. V této náročné době však našel zcela nový způsob vyjádření pomocí nůžek a barevného papíru. Tato metoda, známá jako koláž z vyřezávaného papíru, mu umožnila svobodně pracovat se tvary a barvami i v sedě. Maloval velké listy papíru a následně je vyřezával do organických tvarů, jako jsou listy nebo postavy, čímž vytvářel zcela nové, živé kompozice.

Tato díla často znovu převzímala témata a motivy z jeho ranějších obrazů, ale byla představována s jinou, fascinující strukturální jasností. V roce 1947 vydal knihu s názvem Jazz, která obsahovala tyto barevné koláže z vyřezávaného papíru. Tento proces byl pro něj způsobem, jak pokračovat ve svém neustálém zkoumání formy a barvy i v době, kdy byly jeho fyzické síly omezené. Zaměřil se na vztah mezi tvary a prostorem kolem nich a našel způsob, jak vyjádřit pohyb skrze prostý, ale geniální akt stříhání a uspořádání elementů.

• Jazz (1947)
• Blue Nude III (1952)

Kde dnes spatí jeho díla

Při procházcei chodbami Ermitáže v Petrohradě lze v jejích bohatých sbírkách objevit i jeho tvorbu. Mezi ně patří například monumentální dílo z roku 1909, Tanec, které vzniklo na zakázku ruského sběratele. Přítomnost jeho obrazů v Paříži v muzeu Musée d’Orsay pak umožňuje do hloubky prozkoumat způsob, jakým Henri Matisse pracoval s barvou a formou během svých raných let strávených v tomto světovém centru umění.

V New Yorku pak Muzeum moderního umění (MoMA) uchovává několik jeho děl, která nám nabízejí fascinující pohled na to, jak se jeho styl během odstupních desetiletí neustále proměňoval. Podobně jako v Londýně, kde jeho obrazy hostí Národní galerie, nabízí každá z těchto institucí odlišnou perspektivu na jeho umělecký vývoj. Díky těmto světovým muzeím je možné v klidu pozorovat, jak mistrovsky dokázal využít pigment k definování prostoru a emocí.

• Tanec (1909)
• Zlatá rybka (1911)
• Luxe, Calme, et Volupté (1904)