Giclée nebo plátěný tisk muzeální kvality s rychlou výrobou a širokou nabídkou povrchových úprav. ( Koupit ručně malovaný obraz
Přepnout na digitální obraz)
Vyberte si z našich přednastavených velikostí, které odpovídají původním proporcím díla.
Zadejte šířku a výšku, které potřebujete pro váš rám nebo stěnu. Tisk lze pouze oříznout, nikdy však nelze zvětšit obraz nad jeho původní rozměr, proto při výběru jiného formátu dochází ke ztrátě části obrazu. Před samotným tiskem vám zašleme digitální náhled k schválení. Obraz zobrazený na této stránce nenabízí skutečný výřez — ten uvidíte pouze v náhledu.
Celosvětové doručení () do 2 týdnů namísto standardních 4/5 týdnů. (12 listopad)
Lady Hamilton as
Rozměry reprodukce
George Romney’s “Lady Hamilton as Circe,” painted in 1792, is more than just a portrait; it's an exquisitely crafted tableau vivant—a frozen moment brimming with narrative and psychological depth. This captivating work, now housed within the collections of the Frick Collection, offers a glimpse into the life of Emma Hart, later Lady Hamilton, a woman whose beauty, ambition, and scandalous affair with Lord Nelson captivated Regency England. Romney’s masterful handling of light, texture, and gesture transforms a simple sitting arrangement into a richly layered scene, inviting viewers to contemplate the complexities of her character.
The painting depicts Emma seated in an opulent chaise lounge, a small dog nestled at her feet—a deliberate reference to Homer's *Odyssey*, where Circe, the sorceress queen of the island of Aeaea, is often accompanied by her faithful hound. Romney’s choice of subject matter immediately establishes this allegorical framework, suggesting that Emma, like the mythical Circe, possesses a potent and alluring power. Her pose—relaxed yet alert, hand gently resting on the dog's head—conveys an air of quiet confidence and subtle command. The rich crimson velvet of her dress, contrasted against the muted tones of the background, draws immediate attention to her figure, emphasizing her beauty and drawing the eye into her gaze.
Romney’s technique is characterized by its remarkable realism and sensitivity. He eschewed the overly polished surfaces favored by some of his contemporaries, opting instead for a looser, more expressive brushstroke that captures the nuances of Emma's features—the delicate curve of her lips, the subtle play of light on her skin, the intelligent sparkle in her eyes. Note particularly how Romney renders the texture of the velvet fabric and the fur of the dog, demonstrating his meticulous attention to detail. The use of sfumato, a technique borrowed from Leonardo da Vinci, creates an atmospheric haze around Emma’s figure, softening the edges and lending the scene a dreamlike quality.
The background is deliberately ambiguous, suggesting a lavish interior—likely a room within Sir William Hamilton's residence in Naples. The presence of a partially visible clock and a glimpse of a tree hint at the passage of time and the exotic setting of Emma’s life. However, Romney skillfully avoids providing any specific details, allowing the viewer to project their own interpretations onto the scene. This deliberate vagueness contributes to the painting's enduring mystique, prompting us to consider not just what we see but also what lies beneath the surface.
Beyond its aesthetic qualities, “Lady Hamilton as Circe” is laden with symbolic meaning. The reference to Circe—a sorceress known for her ability to transform men into animals—underscores Emma’s own transformative power and her capacity to exert influence over those around her. Her affair with Lord Nelson was a closely guarded secret, fraught with social scandal and political intrigue. Romney's painting captures this duality—Emma as both a captivating beauty and a woman entangled in a dangerous game of desire and ambition.
The inclusion of the dog is particularly significant. In Greek mythology, dogs were often associated with loyalty, fidelity, and protection. Here, it serves as a visual reminder of Emma’s unwavering devotion to Sir William Hamilton, despite his infidelity. It also subtly hints at her own vulnerability—a loyal companion in a world of shifting alliances and treacherous relationships.
“Lady Hamilton as Circe” remains one of Romney's most celebrated works, admired for its exquisite beauty, psychological insight, and masterful technique. It offers a compelling portrait of a remarkable woman—a dancer, actress, mistress, and ultimately, a figure of enduring fascination. Reproductions of this painting continue to captivate art lovers and collectors alike, offering a window into the glamorous and scandalous world of Regency England. Its timeless appeal lies in its ability to evoke both admiration and intrigue, prompting us to contemplate the complexities of human desire, ambition, and the power of image.
„Lady Hamilton as“, vytvořené v roce 1782, pochází z období Mature Portraiture tvorby umělce George Romney.
„Lady Hamilton as“ od George Romney kombinuje paletu Earthy s Nostalgic tónem.
Barevná identita díla „Lady Hamilton as“ od George Romney: paleta v odstínech Earthy, s převládající barvou Black (#1b0c02).
George Romney se narodil 26. prosince 1734 v Beckside v Dalton-in-Furness v Lancastru a vstoupil do světa praktického řemesla. Byl třetím z jedenácti dětí narozených Johnem Romney, truhlářem, a Annou Simpsonovou. Jeho raná léta byla formována domácími rytmy velké rodiny na severozápadě Anglie. Ačkoliv navštěvoval školu v nedalekém Dendronu, jeho formální vzdělání bylo krátké. Ve jedenácti letech byl vytažen ze studia, aby rozpocrtl svou soubotní dráhu v otcovské truhlářské dílně.
Přesnost, kterou si vyžadovalo otcovo řemeslo, pravděpodobně ovlivnila jeho pozdější pozornost k detailům, přestože jeho sklon byl spíše ilustrativní. Místní hodinář v něm probudil první zájem o kresbu, což mu poskytlo jemné odklonění od dřevoobpracovacích nářadí jeho domácnosti. Tento začínající talent ho nakonec odvedl od nábytkové dílny směrem k portrétnímu malířství. Za vznesení svých dovedností se vydal za Christopherem Steelem, putujícím portrétistou sídlícím v Kendalu. Pod vedením Steela začal George Romney přecházet z role řemeslnického çıboně v roli studenta lidské formy.
Do roku 1762 opustil George Romney severní krajiny Lancashire, aby vstoupil do konkurenčního a pulzujícího prostředí Londýna. Do hlavního města přicházel s ambicemi, které sahaly daleko za hranice jeho raného učení, v hledání nejen finančního zázdrapku, ale především uznání. Londýn byl pro nováčka náročným krüziblem, avšak on se jeho sociálními složitostmi vyrovnal s přirozenou lehkostí. Bleskově si vybudoval pověst zdatného portrétního malíře a našel si své místo v aristokratických kruzích, které v té době určovaly estetické vkusy celé společnosti.
Jeho vzestup byl doprovázen přímou konkurencí s nejvýraznějšími postavami své éry, mezi něž patřili Thomas Gainsborough a Joshua Reynolds. Ačkoliv tito současníci měli značný vliv, George Romney si dokázal vybudovat zcela vlastní a nezaměnitelnou přílohu. Stal se jedním z nejoblíbenějších britských portrétistů pozdního eighteenth století, který vyhovoval jak rostoucí třídě obchodníků, tak i ugruntované šlechtě. Jeho schopnost orientovat se v proměnlivých sociálních hierarchiích georgiánské éry mu zajistila trvalou přítomnost v těch nejstylovějších salonech tehdejší doby.
Romneyho přístup k plátnu byl definován jemnou rovnováhou mezi precizním detailem a expresivními tahy štětcem. Preferoval rafinovanou techniku, která se vyhýbala hrubosti některých jeho současníků; místo toho volil měkké, plynulé tahy, které vytvářely dojem jemného realismu. Tato metoda mu umožňovala vykreslit subtilní textury látek i kůže s tichou sofistikovaností. Jeho paleta často spírala na tlumené barvy, což přispívalo k atmosféře klidu a rozvážnosti v jeho kompozicích. Namísto spoléhání se na dramatickou umělost se snažil zachytit podstatu svých subjektů prostřednictvím hlubokého porozumění lidské psychologii, což se odrazilo v nuancovaných výrazech, kterých dokázal dosáhnout.
Jeho technický repertoár byl široký a sahaly daleko za hotové olejomalby na plátně. Byl to neúnavný kresbař, který využíval skici, kartony a dokonce i malé náčrtné studie k rozpracování svých nápadů. Tato disciplinovaná praxe mu umožnila experimentovat s formou a světlem dříve, než se pustil do díla ve větším měřítku. Schopnost přenést tyto předběžné studie do dokonale zpracovaných portrétů mu pomohla uspět v konkurenčním sociálním prostředí Londýna, kde byl často žádán, aby vykreslil přední osobnosti své éry s přesností i elegancí.
Směr, kterým se ubíral tvůrčí výstup George Romneyho, se zásadně změnil v okamžiku, kdy se setkal s Emmou Hartovou, ženou, která by byla později známá jako Lady Hamiltonová. Stala se pro něj mnohem víc než jen častým modelem; byla jeho nejslavnější muse, která na jeho představivost působila neúprosnou a fascinující sílu. Jejich vztah byl intenzivní a zcela pohlcující, byl to pouto, které hluboce ovlivnilo jak osobní život umělce, tak i jeho profesní zaměření. Díky ní Romney našel cestu, jak se vyvinout z rámců konvenčního portrétního malířství do mnohem obrazovnějších a poetických sfér.
Pod kouzlem Emmy vytvořil George Romney sérii portrétů s motivy ze Shakespearových děl a dalších fantastických témat. Tato díla mu umožnila prozkoumat témata fantazie a literárního narativu, přičemž využil její neuvěřitelnou expresivitu k oživení dramatických postav. Namaloval více než 80 jejích portrétů, přičemž každý pokus zachytil jinou, unikátní stránku její osobnosti. Toto období intenzivní spolupráce v něm probudilo chuť experimentovat s kompozicí a symbolikou, což ho postupně vedlo k tvorbě těch nejvíce představivých a poetických pláten, která definovala jeho pozdější roky.
Poslední desetiletí života, který prožil George Romney, byla poznamenána postupným ústupem z kosmopolitních společenských kruhů, jež kdysi poháněly jeho slávu. V roce 1794 začala nemoc vážně omezovat jeho portrétní činnost, čímž zpomalila jeho neuvěřitelnou tvůrčí produkci, která definovala jeho zlatý věk. Tento úpadek produktivity nebyl pouze otázkou vyprchávajícího zájmu, ale především fyzickou bolestí, která se stala stínem jeho pozdějších let. Muž, který kdysi soupeřil o slávu s nejvýraznějšími postavami georgiánské éry, se tak ocitl stále více stranou, ovlivněn vlastním ochablým zdravím.
K roku 1799 se potřeba hledat klid a útočiště stala nevyhnutelnou. George Romney se v době, kdy jeho tělo selhávalo, vrátil do Kendalu, aby byl ve společnosti své manželky Molly. Toto období rekonvalescence na severozápadě Anglie bylo tichou kodou k životu strávenému v pulzujících uměleckých centrech Londýna a Paříže. I když se jeho schopnost přijímat velké zakázky postupně vytrácela, zůstal mimořádným kreslíčem s neuvěřitelnou citlivostí pro linii. Zemřel v Kendalu v hrabství Westmorland dne 15. listopadu 1802. Jeho pozůstalina byla pohřbena v Daltonu, čímž se jeho cesta uzavřela v krajině, kde vše jeho umělecké putování začalo.
Rozmístění zachovaných pláten George Romneyho zrcadlí geografický oblouk jeho života, od jeho severních kořenů až po pozdější význam v metropoli. V Londýně je jeho přítomnost nejsilněji cítit v kolekcích Tate Gallery, která uchovává sedmnáct jeho děl, a v National Portrait Gallery, která má v obhájí deset portrétů. Tyto instituce nabízejí pohled na umělce v období vrcholu jeho společenského vlivu, kdy zachycoval tváře georgovské éry s psychologickou hloubkou, která definovala jeho celou kariéru.
Mimo hlavní město zůstává jeho pouto s Severozápadem viditelné prostřednictvím sbírek Abbot Hall Art Gallery v Kendalu, která si připomíná devět jeho obrazů. Tato kolekce představuje spojení s regionem, kde jeho život začal a kde také našel svůj tichý závěr. Jeho odkaz se však sahá i přes Atlantik, neboť několik jeho děl je zastoupeno v Metropolitan Museum of Art v New Yorku. Mezi tyto významné kusy patří i portrét z roku 1782, známý jako Portrait of Sir Chaloner Ogle, 1st Baronet.
1734 - 1802 , Spojené království