Oskar Kokoschka

Raný život, rodina a vzdělání

Oskar Kokoschka přišel na svět v roce 1886 v Pöchlarnu v Rakousku. Byl druhým dítětem Gustava Josefa Kokoschky, muže pracujícího jako zlatník, a Marie Romany Kokoschkové. Vyrostl ve domácnosti ovlivněné precizností svého otcovského řemesla a své rané roky sdílel se svou sestrou Bertou a bratrem Bohuslavem.

Jeho cesta k umění nebyla konvenční. Nikdy neprošel formálním výcvikem v malířství, což mu umožnilo přistupovat k plátnu bez omezení akademických pravidel. Místo toho vyhledal cestu na veceňskou školu řemesel, Kunstgewerbeschule, kde studoval v letech 1904 až 1909. Toto období studia mu pomohlo najít svou vlastní cestu, i když se postupně vzdal strukturovaných metod vyučovaných v akademických institucích.

Vídeňská a berlínská léta

V tvůrčí atmosféře Vídně byla raná kariéra umělce Oskar Kokoschka formována hnutím Jugendstil. Našel uplatnění v rámci Wiener Werkstätte, tedy Vídeňských dílen, kde začal vypracovávat svůj unikátní přístup k designu a formě. Toto období bylo charakterizováno rostoucím zájmem o psychologické hloubky jeho portrétovaných postav, čímž se vzdal od uhlazeného realismu, který tehdy upřednostňovaly akademie. K roku 1910 se přesunul do německého Berlína, kde hledal nové směry pro svou rostoucí vizi. V tomto pulzujícím městě začal pracovat jako ilustrátor pro časopis Herwartha Waldena, Der Sturm, a přispíval kresbami, které odrážely proměnlivé citové vnímání tehdejší éry.

Stabilitu jeho uměleckého života náhle přerušil vypuknutí první světové války. Oskar Kokoschka se dobrovolně přihlásil do rakouské armády a čelil drsné realitě konfliktu z první ruky. Fyzické následky války byly devastující; v roce 1915 byl těžce zraněn. Tyto zkušenosti z boje i zranění zanechaly trvalou stopu v jeho psychice a ovlivnily způsob, jakým vnímal svět i lidi v něm. Napětí těchto let, jak osobní, tak politické, bude nadále provázet jeho tvorbu i v dalších etapách jeho života.

• 1909: Veronica
• 1914: Nevěsta větru

Život v Drážďanech a Praze

Po otřesech první světové války našel Kokoschka období relativní stability v Drážďanech. V tomto městě zůstal usazen až do roku 1923, což byla doba, kdy se jeho zájem přesunul směrem k pedagogické činnosti. Mezi lety 1919 a 1923 působil v Drážďanéch jako pedagog výtvarného umění, kde svým studentům předával své vize o vidění a formě. Toto období mu umožnilo prohloubit vlastní pochopení toho, jak vnitřní představivost interaguje s fyzikálním světem.

Jeho putování pokračovalo skrze neustále se měnící politickou krajinu Evropy. Vrátil se do Válně, kde žil od roku 1931 do roku 1934. Atmosféra ve městě byla tíživá a napjatá a nástup fašismu brzy učinil jeho situaci stále nejistější. Za hledáním nového pocitu sounáležitosti a bezpečí se v roce 1934 přesunul do Prahy. Právě v tomto období v Praze získal české občianství, rozhodnutí, které bylo brzy vystaveno zkoušce vlivem měnících se hranic a politických tlaků konce třicetátých let.

Exil ve Spojeném království

Politické stíny prodlužující se nad Evropou v pozdních třicetých letech nakonec vtáhly Kokoschku do života plného vyhnanství. V roce 1938 utekl do Londýna a zanechal za sebou nejistotu Prahy. V tomto útěku však nebyl sám; doprovázela ho Olda Palkovská, žena, která se stala jeho manželkou. Toto období exilu bylo charakterizováno nejistotou uprchlického statusu, což byl stav, který zrcadlil napětí, jež umělec již dávno zachycoval ve svých obrazech. Nakonec však v nové domovině našel pocit sounáležitosti a kolem roku 1946 či 1947 získal britské občanství.

Jeho čas strávený ve Spojeném království však nebyl jen chaotickým pohybem v rušné metropoli. Našel si útočiště v klidnější krajině Polperro v Cornwallu. Tato pobřežní scéna nabídla jeho životu jiný rytmus, daleko od okamžitých tlaků války a politických otřesů na kontinentu. I když se usadil v britském prostředí, jeho pouto k neustále se měnícím hranicím Evropy zůstalo nedílnou součástí jeho identity, neboť po celý svůj život držel rakouské, české i britské občanství.

Pozdější kapitoly jeho života jej nakonec odvedly od britských ostrovů. Po roce 1953 strávil většinu svého času ve Švýcarsku. Tento přesun znamenal poslední pohyb v životě, který byl formován neustálým pohybem a hledáním místa, kde by jeho vize mohla existovat bez hrozby pronásledování.

Technika a umělecký styl

Oskar Kokoschka přistupoval k plátnu zcela odlišně od uhlazených, akademických metod, které se vyučovaly v tradičních školách. Vyvinul nervózní, plný života styl, v němž využíval odvážné linie a obrazovosti čerpající inspiraci z gotických kompozic. Jeho dílo často působilo neklidně, jako by samotná barva bojovala o to, aby na povrchu zůstala v klidu. Jako přední představitel expresionismu se vzdal pouhé vizuální přesnosti, aby zachytil něco mnohem hlubšího. Jeho pozornost se často soustředila na lidskou existenci, prozkoumával napětí podvědomí a znepokojivou realitu rozkladu.

Způsob, jakým pracoval s materiálem, byl hluboce osobní a zároveň vysoce technický. Často kombinoval tenké, průsvitné vrstvy barev s plochami hustého impasta, čímž vytvářel povrch s fyzickou váhou a hloubkou. Tato vrstvenost mu umožnila vybudovat v rámci jednoho díla pocit transparentnosti i neprůhlednosti. Díky vykreslování ostrých, dynamických linií skrze barvu dokázal tyto různé textury propojit, což způsobilo, že povrch obrazu působil stejně vrstevnatě a komplexně, jako emoce, které se snažil vykreslit.

• The Dreaming Boys
• Veronica
• Self-portrait as a “Degenerate Artist”
• Thésée et Antiope

Klíčová díla a hlavní témata

Umění, které vytvářel Oskar Kokoschka, málokdy se zastavovalo u povrchové podstaty věcí. Mnohem méně se zajímal o to, jak člověk vypadá, a mnohem více o to, co cítí; často volil zobrazení subjektivní emocionální zkušenosti namísto doslovné vnější reality. Tento důraz na vnitřní krajinu znamenal, že jeho subjekty se často objevovaly skrze čočku psychologického napětí. V jeho raných letech se to projevovalo v dílech jako The Dreaming Boys, namalovaných kolem roku 1908, která představovala odklon od uhlazeného realismu jeho současníků. Štětcem se snažil proniknout do podvědomí a hledal způsob, jak odhalit skryté pravdy o lidské existenci prostřednictvím zkroucených forem a nervózní, živé energie.

Jeho osobní život i politické otřesy v Evropě se často přelévaly do jeho pláten. Turbulence jeho vlastních vztahů našly vyjádření v díle The Bride of the Wind, vytvořeném v roce 1914. Toto dílo zachycuje pocit emocionální nestability a využívá vířící tvary k odrazu napjatého spojení dvou bytostí. Jak se politická situace v Evropě temnila, jeho tvorba se stala způsobem, jak zpracovat tlaky tehdejší éry. V roce 1937 reagoval na pronásledování avangardních umělců namalováním díla Self-portrait as a “Degenerate Artist”, které využívalo symboliku lovců a jelenů k od allusionování na realitu útěku a persecuce. I v jeho introspektivnějších okamžicích, jako je Self-portrait from Two Sides z roku 1923, je patrná neustálá snaha o odhalení pravdy o sobě samém, zbavené veškeré akademické pózy.

• The Dreaming Boys, kolem 1908
• The Bride of the Wind, 1914
• Self-portrait from Two Sides, 1923
• Self-portrait as a “Degenerate Artist”, 1937

Odkaz a trvalý vliv

Kokoschkaho vliv sahá daleko za okraje plátna. Byl to muž, který svůj hlas využil k tomu, aby čelil temnotě své éry, a zůstal neochvějným a otevřeným kritikem nacistického režimu i fašismu. Toto oddanost sociální spravedlnosti a lidským právům znamenala, že jeho umění nikdy nebylo odtrženo od mýtů a bojů obyčejných lidí. Věřil, že umění musí udržovat spojení s konkrétním světem, což je filozofie, která pomohla formovat rozvoj expresionismu ve Vídni i po celé Evropě. Jeho dílo se nesnažilo před realitou schovávat, ale naopak skrze objektiv psychologické hloubky odhalovalo napětí lidské existence.

Jeho tvůrčí energie se však nezavěřovala pouze na malířství. Byl to plodný spisovatel a dramatik, který zkoumal lidskou zkušenost prostřednictvím mnoha různých médií. V roce 1909 napsal krátkou hru Vrah, naděje žen, která je často považována za jeden z prvních expresionistických dramat. Tato schopnost přeložit svou vizi do slov a divadelní scény odhalila jeho neklidný, mnohostranný intelekt. Snažil se vyvinout umění „vidění“, které upřednostňuje to, jak vnímáme svět skrze naši vnitřní představivost, nikoliv pouze skrze optický zrak.

• Vrah, naděje žen (1909)

Poslední roky a odchod

V posledním desetiletí svého života se Oskar Kokoschka i nadále hluboce zapojoval do veřejného života a politické dynamiky Evropy. Jedním z významných momentů jeho uznání bylo vítězství ve soutěži v roce 1966, kdy získal zakázku na namalování portrétu Konrada Adenauera pro německý Spolkový sněm. Tento úspěch podtrhl jeho trvalou přítomnost na evropské umělecké scéně, i když se jeho život již pomalu přesouval k klidnějšímu životu ve švýcarském prostředí. Nakonec se usadil v Villeneuve, kde žil od roku 1953 až do své poslední chvíle.

K jeho konci došlo v Montreux ve Švýcarsku. Oskar Kokoschka zemřel 22. února 1980 po komplikacích způsobených chřipkou. Jeho smrt znamenala konec dlouhého a intenzivního života, během kterého musel čelit nejbouřlivějším převálcováním dvacátého století. Aby se uctila jeho památka a jeho nesmrtelný přínos vizuálním uměním, byla v roce 1980 – právě v den jeho narozenin – založena prestižní cena Oskar Kokoschka Prize.